Ekologie a architektura, potažmo tedy ekologie a bydlení, spolu více než úzce souvisí. Nejen že domy, ať už obytné či jiné, stejně jako města, silnice a nebo továrny zásadním způsobem ovlivňují charakter krajiny, dokáží jí zničit, podpořit a nebo rozvinout, ale stejně tak ony domy, byty a nebo kanceláře spotřebovávají v různých podobách celou řadu energií, kterou je potřeba vyrábět a živit. Její zdroje jsou buďto obnovitelné, trvalé a relativně věčně jako jistota, že noc vystřídá den, a nebo neobnovitelné, kterým je možné sáhnout až na dno, vytěžit je a pak se na ně dívat jako na obří prázdnou jámu.
Ekologická architektura tedy v prvé řadě představuje architekturu pracující s co možná nejmenší energetickou náročností např. rodinného či kolektivního domu. Jedná se zejména o snížený nákladů na vytápění, které představují dominantní část spotřeby. Nízkoenergetické domy jsou stále ještě výjimečností, stejně jako jejich úspornější varianta v podobě tzv. pasivních domů, ale snižování množství nutného energetického komfortu je dlouhodobý trend, který se snaží architekti nabízet bez jakéhokoliv snížení pohodlí při užívání obytného nebo jiného interiéru. Poměrně významným zdrojem obnovitelní energie je energie sluneční a energie větrná. ČR se předběžně zavázala, že se přidá k projektu předpokládající v roce 2 100 možnost výroby 20 % celkové spotřeby z obnovitelných zdrojů. Ministerstvo životního prostředí vypisuje celou řadu podpůrných programů pro ty, kteří se rozhodnou pro investice do zdrojů ekologické energie. Jedná se zejména o biopaliva a sluneční energii. A co nás může potkat v budoucnosti?
Ekostrom jako větrná a sluneční elektrárna
Před několika lety přišel se zajímavou variantou estetiky kolektorů Thomas Gerhardt, který navrhl umělý strom, jehož listy představují množství stylizovaných drobných slunečních kolektorů. Ty nejen že „chytají“ sluneční energii, ale pohybují se ve větru a piezoelektrické krystaly umístěné v listech a větvičkách stromu pak dokáží tento pohyb proměnit přímo na elektřinu. Deset metrů vysoký strom může zásobovat elektřinou dva rodinné domy. Cena budoucího výrobku se odhaduje na 30 000 EUR.
Kilometr vysoký komín
Lehce geniální je myšlenka solární věže, se kterou již před lety přišel německý inženýr Jörg Schlaich. Její princip je všem známý a každodenní jej vlastně máme na očích. Shlaich využil komínový efekt a navrhl vysokou dutou věž s turbínou umístěnou v její nejspodnější částí. Silný proud – tah komína vzduchu roztočí turbínu a ta pak už jen generuje zcela čistou energii. Myšlenka je pak dál rozpracovaná a ve výsledku představuje 1km vysokou věž s průměrem 130 m. Celý kolos bude obsahovat 32 turbín. Pět věží by mělo v Austrálii vyrůst do roku 2010.
