Obecně rozšířeným názorem je přesvědčení, že kriminalita se páchá obrazně řečeno „po tmě“ a nebo alespoň v příšeří. Logika této úvahy je poměrně prostá. Vždyť zločin je něco, co má zůstat utajeno a zločinec nikdy nechce, aby na něj bylo vidět. A nejlépe se tedy ztratí ve tmě. V tomto smyslu je často prodej venkovního osvětlení nejen pro rodinné domy podporováno faktem, že světlo bude fungovat také jako prevence proti případnému kriminálnímu útoku. Studie založená na statistickém vyhodnocování násilných činů vzhledem k době a prostředí jejich páchání ale hovoří o pravém opaku.
Například 54 % násilných činů v USA se stalo za denního světla, v průběhu běžného pracovního dne, přesně mezi 6. hodinou ranní a 6. hodinou večerní. Naopak pouze 20 % takových činů bylo spácháno v noci a tzv. pod rouškou tmy. Vyčleníme mi li z těchto deliktů pouze krádeže a vloupání, pak 35 % z nich jbylo provedeno v noci, zbytek ve dne. Napadané nemovitosti byly v osvětleny v běžném režimu. Zajímavá je také informace o stavu kriminality v době několika týdenního výpadku proudu ve městě Auckland na Novém Zélandu z roku 1998: „byla to téměř zóna bez zločinnosti, k normálnímu počtu přepadení, násilností, rvaček, vloupání a loupeží prostě nedošlo“ řekl tehdy inspektor John Mitchell
Nepřehlédněte! Velká galerie venkovní inspirace
Kriminalita a venkovní osvětlení (Zdroj: ) Kriminalita a venkovní osvětlení (Zdroj: ) Kriminalita a venkovní osvětlení (Zdroj: )
Doktor J.Clark, česný docet University v Melbourne ve své práci Venkovní osvětlení a kriminalita v závěru uvádí: intenzívní nebo nepřetržité osvětlení nutně nenapomáhá bezpečnosti osob nebo majetku. Míra městské kriminality historicky stoupala spolu s nárůstem městského venkovního osvětlení, ale příčinná souvislost nebyla prokázána. Neexistuje žádný spolehlivý důkaz o tom, že zvýšené venkovní osvětlení snižuje skutečnou míru kriminality. Spíše než slabé osvětlení podporuje kriminalitu odlehlost místa.
Pocit bezpečí
Psychologové podávají z části poměrně přijatelné vysvětlení. Osvětlení rodinného domu, stejně jako osvětlení domu jakéhokoliv jiného, vytváří dojem bezpečí a neohrozitelnosti, který prožívá a oceňuje v prvé řadě majitel či obyvatel nemovitosti v domnění, že to, co je osvětleno, je nenapadnutelné. Je to starý reflex: tma je nebezpečí, světlo představuje klid, ze světla na rozdíl od tmy útok nepřichází. Přesvědčení o snížení rizika s použitím venkovního osvětlení se pak rozšíří v duchu lidové slovesnosti podobně, jako kdysi pohádky a navíc je upevňováno populistickými praktiky politiků lákajících voliče na obecně populární témata, ke kterým kromě drog, prostituce či korupce patří právě kriminalita. A omyl je na světě.
Pozornost si také zaslouží fakt, že většina vandalů provozují svou činnost v prvé řadě díky celé řadě flustrací a z touhy na sebe upozornit, ať už opační pohlaví nebo nějakou autoritu, chce na výsledek svého počínání dobře vidět a vybírá si pak zejména právě osvětlené objekty, počínaje samotnými tělesy veřejného osvětlení nebo autobusovými či jinými zastávkami.
Výsledkem poučeného jednání by ale rozhodně neměla být rezignace na bezpečností opatření, nebo na osvětlování vlastního obydlí. Naopak by takové informace měly vést k zodpovědnějšímu zabezpečení domu, který je napadnutelný ve za světla, stejně jako po v noci.
