Starožitnosti jsou na jednu stranu krásné, ovšem do každého interiéru se přeci jenom nehodí. Pokud tedy jejich majitel pro ně nenachází žádné uplatnění a pokud mu jejich charakter neslibuje růst jejich hodnoty, pak je nejlépe starožitné předměty prodat. A jak? Kde zjistit, co to vlastně vlastníme?
Obchod se starožitnostmi je obchod s předměty umělecké hodnoty a ona umělecká hodnota je do značné míry věcí subjektivní. A cena vyjádřená počtem nějakých peněžních jednotek je na tom stejně, významně ji ale ještě ovlivňuje poprávka a generelně je výrazem výjimečnosti daného předmětu, takže např. jinak zcela obyčejná sklenice nebo jiný předmět může být drahý prostě už jen proto, že jich je na světě od doby jejich vzniku a nebo v současnosti jednoduše málo. Sběratelé známek v podstatě kromě několika umělecko řemeslných parametrů necení nic jiného, než počet exemplářů a nebo např. velikost sérii atp. Tyto informace přirozeně každý držitel nějaké starožitnosti nemá a mnohdy vlastně ani neví, zdali předmět, který by rád prodal, zdali tedy vlastně vůbec je „předmětem umělecké hodnoty“ a tedy starožitností.
Velká fotogalerie starožitností
Jak se nejlépe „zbavit“ starožitností ?Díl první (Zdroj: ) Jak se nejlépe „zbavit“ starožitností ?Díl první (Zdroj: ) Jak se nejlépe „zbavit“ starožitností ?Díl první (Zdroj: )
A jak tedy při jeho prodeji lidově řečeno „nenaletět“ ?Jak zjistit cenu – hodnotu?
Každý předmět má svého autora, někdo ho vyrobil, udělal atp. a jistě pak předmět nějak „signoval“, tedy podepsal. Na porcelánu bývá v jeho spodní částí značka porcelánky, obrazy jsou rovněž „signované“, nábytek mívá vyražené nebo nalepení jméno firmy, číslo série atp. Obecně pak platí, že když se o daném předmětu někde psalo, je-li uvedený v nějakém katalogu, nějaký kunsthistorik mu věnoval pozornost atp., pak je takový předmět už nějak hodnotný a není možné říct, že je „zcela o ničem“. Takže může pomoci dát např. jméno továrny na nábytek nebo signaturu autora obrazu do internetového vyhledávače a pokusit se získat nějaké informace. Tak je možné narazit na online encyklopedie, katalogy a nebo v případě velkého štěstí také na aukční katalogy, kde předmět daného autora, výrobce atp. je uveden už s nějakou cenou, za kterou byl dražen. Objevit tedy stejný nebo podobný či nějak příbuzný předmět v nějakém aukčním katalogu je poloviční vítězství.
A kde vzít aukční katalogy?
Většina aukčních společností má dnes své internetové stránky a katalogy online. Největší, známé, sledované a tedy i seriózní aukční domy jsou v prvé řadě: „Sotheby´s“, „Christie´s“ či „Dorotheum“. Všechny tyto aukční společnosti mají své zastoupení v Praze a stejně tak mají své internetové stránky i online katalogy. Např. Dorotheum nabízí i „internetové posouzení“ přímo na svých stránkách, které si můžete prohlédnout zde.
