Jak nejlépe se „zbavit“ starožitností? Díl třetí: např. v aukci

Aukce pořádají většinou aukční agentury, aukční domy atp. Není problém na internetu najít právě takovou, která odpovídá povaze předmětu, který zájemce zamýšlí prodat. Pokud se tedy jedná např. o starožitný nábytek, je možné přihlásit se do akce např. u společnosti Dorotheum a nebo si v lépe zásobených starožitnostech či knihkupectví pořídit časopis Antique a najít si nejbližší a zároveň vhodnou aukci. O ceně dražených předmětů rozhodují lidé, kteří na aukci přijdou a tak je vhodné vybrat vzhledem k povaze prodávaného předmětu vhodnou aukci – místo jejího konání. Např. nějakou specialitu asi bude lépe prodávat na aukci ve velkém městě, kam může zavítat movitý zájemce atp.

Velká fotogalerie starožitností

A jak se do aukce „dostat“ ?

Ne každá agentura či aukční dům má mechanizmus stejný. V zásadě je ale vždy potřeba předmět tzv. přihlásit do aukce a to mnohem dříve (často několik týdnů předem), než aukce začne. Např. přihlášení do aukce společnosti Dorotheum, kterou už jsme v předcházejícím díle zmiňovali, představuje přinesení předmětu či jeho dokumentace v dané „otevírací hodiny“ na posouzení odborníkem, který bude konzultovat vyvolávací cenu a který podá zájemci potřebné další informace. Všechny aukční společnosti mají své internetové stránky, kde jsou uvedeny detaily. Jsou to např. Antikva Nova Praha, Aukční dům AAA, Moravský antik, Aukční dům Sýpka Praha – Brno atp. atd.

Pojmy

Vyvolávací cena je taková cena, se kterou dražba začne a která je ta nejnižší uvažovaná. Pokud se předmět za vyvolávací cenu prodá, i z této ceny pak prodávající zaplatí poplatek agentuře, obvykle kolem 20 %. Dražebník je ten, kdo aukci provádí. Vydražitel je ten, který nakonec v dražbě předmět získá, je to ten, kdo za něj zaplatí. Draží se podle předem daných pravidel, které jsou uvedeny v katalogu předmětů, jež se boudou dražit, případně je potřeba zeptat se dražitele. Zásadní je zjisti si, po jakých částkách se přihazuje k vyvolávací ceně. V opačném případě by se vydražitel také mohl divit, za jakou cenu vlastně vydražil – koupil.