Drtivá většina uživatelů řeší nedostatek prostoru v bytě na úkor ložnice a samostatného lůžka. Běžně ke spaní používáme vestavěná patra a nebo rozkládací pohovky či gauče. Tzv. zdravé spaní je dnes fenomén a to poměrně velmi rozšířený. Je tedy s podivem, jak málo je rozkládací gauč, respektive jeho výběr, podrobován právě těmto kritériím. Co bychom tedy měli vědět?
Nakolik kvalita spánku ovlivňuje kvalitu následujícího dne, se dá jen těžko vyčíslit a nebo přesně stanovit. Odborníci se ale shodují, že zejména pro starší uživatele je zdravé spaní v podstatě nutností a že dokáže zvýšit úroveň osobního života lidově řečeno o sto procent. A jak s tím souvisí rozkládací gauč nebo sofa? To je prosté. Multifunkční nábytek, ze kterého se třeba právě jednoduchých rozložením stane během pár vteřin relativně pohodlné lůžko, je zdánlivě ideálním řešením. Ale je zde jeden zásadní problém.
Jak vybírat?
Na gauči se sedí a nemá-li sedící zcela anomální postavu, pak se ve vztahu k pohovce jedná o bodové zatížení, jehož výsledkem je prosezení, tedy deformace sedáku, který bude za několik let vypadat jako hrbolatá zvlněná plocha. A spát na něčem takovém rozhodně není ani zdravé a asi ani pohodlné. Na co si tedy dát pozor při výběru nábytku jménem rozkládací gauč? Jak si zajisti „zdravé spaní“?
1.rozkládací gauč by měl být řešen tak, aby plocha budoucího lůžka nebyla zároveň plochou sedáku. Platí to přirozeně zejména v případě, kdy chceme gauč používat pro každodenní spaní.
2. některé rozkládací gauče nabízejí i úložný prostor. Je ale lépe ale oželet možnost uložení lůžkovin a raději volit takovou variantu, kdy se v úložném prostoru skrývá složené vlastní lůžko.
3. zajímavou variantou je ležení na „rubové straně“ sedáku. Sedáková část tedy musí obsahovat dvě matrace, jednu pro sezení a na její druhé spodní straně pak pro ležení. Rozložení je pak vlastně převrácení sedáku naruby.
Rudolf Němeček
Foto Ikea, Wittmann, Ligne Roset a archiv redakce
