Odborníci se shodují, že z investičního hlediska se jako nejvýhodnější jeví klasická otopná soustava s kotlem na zemní plyn. Z hlediska komfortu je to zase teplovzdušné vytápění s řízeným větráním (to ostatní systémy neumožňují). A tak bychom mohli pokračovat. Finanční náklady je tedy nutno striktně rozlišovat, přičemž ty nejdůležitější tvoří náklady investiční a provozní.
Než se definitivně rozhodnete
Do investic je nutno započítat náklady na koupi zařízení a jeho instalaci, na montáž rozvodů, předepsané (tlakové a topné) zkoušky, náklady na palivo, na servis i na údržbu. Pro názornost – nejvyšší investiční náklady se týkají vytápění, kde zdrojem tepelné energie jsou tepelná čerpadla. Na druhé straně však právě tato zařízení vykazují nejnižší potřebu energie a tím dosahují i nejnižších provozních nákladů. K nejrozšířenějším zdrojům tepla pro vytápění a přípravu teplé vody v tuzemsku patří kotel na zemní plyn. Plyn je však vyčerpatelnou surovinou se snižujícími se světovými zásobami a naše země je navíc hodně závislá na dovozu suroviny ze zahraničí. Jinými slovy – ceny se pohybují a budou pohybovat, respektive zvyšovat. Tím bude postupně docházet i ke zvýšení provozních nákladů.
BOX: Plus a minus systému
+ nízké pořizovací náklady, bezobslužný provoz a snadná údržba, vysoká účinnost systému, možnost napojení do jakéhokoli topného systému, ekologické spalování,
– trvale rostoucí ceny suroviny, nutnost zdroje (sítě) v místě, investice do vlastní přípojky
Topení – velká inspirativní fotogalerie
Hodně tepla za málo peněz (Zdroj: ) Hodně tepla za málo peněz (Zdroj: ) Hodně tepla za málo peněz (Zdroj: )
Ještě jednou teplý vzduch
Patří k relativně mladým a tudíž moderním způsobům vytápění, stejně jako místo určení systému, nízkoenergetické a pasivní domy. Teplovzdušný systém (cirkulující vzduch se v filtruje a ohřívá na teplovodním registru a pomocí ventilátoru se vhání do jednotlivých místností) se instaluje uvnitř domu, přičemž rozvody ohřátého vzduchu jsou zpravidla umístěny přímo ve stavebních konstrukcích. Vyšší úspory spolehlivě zajišťuje rekuperace, což je vlastně zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu. Zde se sluší poznamenat, že topný systém je poměrně investičně nákladný a hodí se spíše do novostaveb než do rekonstruovaných starších objektů. Topení navíc „spolupracuje“ s dalšími zařízeními, k jejichž provozu je však zapotřebí využívat elektrické energie. Systém ovšem dokáže šetřit náklady spojené s větráním a umí využívat i solárních zisků z prosklených ploch nebo solárních kolektorů.
Nejnižší provozní náklady
K hospodárnému provozu přispívá nejen instalované zařízení, ale i spousta souvisejících opatření. Počínaje izolací objektu, přes účinnou regulaci až po ekonomické chování uživatelů stavby. Praxe ukazuje, že nejefektivnější je tzv. systémové řešení. Tedy využívání jednoho zdroje energie k vytápění objektu jako celku (právě zde je přímo nezbytně nutná regulace jednotlivých topných těles, například teplovodních radiátorů) a nikoli individuální topení v každé místnosti. Primárním zdrojem tepla je ohřívaná topná voda, akumulovaná v izolovaném zásobníku. Odběr tepla s regulací teploty by se měl odehrávat podle momentálních (okamžitých) tepelných požadavků domu, přičemž vlastní soustava pracuje jako nízkoteplotní. Jako dodatečný (doplňkový) zdroj tepla pak může sloužit buďto krb nebo krbová vložka s výměníkem.
