Správná volba topného systému se řídí investičními náklady a cenou paliva. Právě odhadovaný vývoj cen dnes motá hlavu nejednomu majiteli rodinného domu.
Zemní plyn jako topné médium je zvlášť v posledních letech označován za komfort. Topné systémy jsou čisté, pracují prakticky bez obsluhy a spolehlivě. Jako určitý luxus se však mnohým uživatelům jeví i cena tohoto paliva, přestože provozní náklady (asi 25 až 30 tis. Kč/ročně při spotřebě tepla 80 GJ) jsou ještě stále nižší, než například u kotlů na kapalná paliva či na elektřinu. Budoucnost ukáže. Co ovšem majitel kotle na zemní plyn rozhodně nemůže obejít, to jsou pravidelné revize, čištění kotle, seřizování hořáků a péče o komín či odvětrání. Tyto činnosti by měla vykonávat výhradně odborná firma s příslušnou autorizací.
Nesporné výhody a přednosti
Moderní plynové spotřebiče jsou opatřeny bezpečnostními čidly, tepelnými pojistkami a dalším zařízením, které zajistí jejich odstavení z provozu a uzavření přívodu paliva, pokud dojde k jakékoli poruše. Plynová zařízení pro vytápění a ohřev vody mají značné možnosti regulace, čímž přispívají k úsporám paliva. Nejsnadnější cestou ke snižování spotřeby je regulace. Pokojové termostaty při správném zacházení mohou snížit spotřebu plynu o 20 až 30 %. Jako velmi efektivní se pak ukazuje ekvitermní regulace, která snímá vnější teplotu a systém dokáže snižovat teplotu topné vody. Regulace by měla pracovat tak, aby pokud možno nedocházelo ke zbytečnému přerušování hoření v kotli (zpětné ohřívání vychladlého kotle je energeticky nevýhodné). V poslední době získávají na oblibě především kondenzační plynové kotle, pracující s nižší teplotou vody (55/40 °C) i spalin (asi 60 °C). Kotle k ohřevu zároveň využívají i teplotu spalin a jejich účinnost je proto v porovnání s běžnými kotli až o 20 % vyšší. Nutno však doplnit, že pořizovací cena tohoto zařízení je o několik desítek tisicí vyšší.
Základní součástí teplovodní otopné soustavy je kotel; vstupní teplota vratné vody do kotle nesmí klesnout pod 60 °C, aby nedocházelo k nízkoteplotní korozi tepelného výměníku. Teplota spalin se pohybuje v rozmezí 120-180 °C, průměrná účinnost činí více než devadesát procent. Kondenzační kotel využívá i část kondenzačního tepla spalin. Spalováním totiž vzniká i vodní pára a pokud se podaří snížit její teplotu pod teplotu rosného bodu ještě v kotli, začne kondenzovat a výparné teplo odevzdá do topné vody. Tím se zvýší výhřevnost plynu až o 11 % a průměrná účinnost kotle tak může dokonce přesáhnout 100 %. K přednostem kondenzačních kotlů patří vysoká účinnost, ekologický provoz, ale především účinná regulace teploty. Pracují při teplotních spádech od 50/30 °C až do 80/60 °C (výstupní voda/vratná voda), takže je lze použít jako zdroj tepla i v nízkoteplotní otopné soustavě s teplotou topné vody do 55 °C. Je prokázáno, že kondenzační kotle nejefektivněji pracují tehdy, když je mezi výstupní a vratnou vodou je co největší rozdíl.
Malý ale výkonný…
Standardní typy kotlů pro domácnost se vyrábí v rozmezí 12 až 24 kW (volba závisí od tepelných ztrát domu). Zařízení je vhodné dimenzovat tak, aby tepelné ztráty objektu odpovídaly maximálnímu jmenovitému výkonu kotle. Některé modely závěsných kotlů bývají spojeny (nemusí být) se zásobníkem teplé vody, jiné typy pracují s průtokovým ohřevem. V režimu, kdy se například napouští vana nebo se umývá nádobí, se veškerý výkon předává do užitkové vody a rezerva zásobní vody přitom zajišťuje komfort její stálé teploty. V drtivé většině případů se kotel „živí“ zemním plynem (výhřevnost od 20 do 40 MJ/m3), v zařízení však lze vyměnit hořák. Plyn na bázi propanu a butanu se dodává ve zkapalněném stavu v tlakových lahvích, a to buď čistý (především propan), nebo jako směs propan-butanu. Výhřevnost záleží na poměru složek, obvyklá hodnota je 46,4 MJ/kg.
