Postavit schody chce mít materiál, vědět kde mají stát a přesnou ruku, ale nic není snadné jak se na první pohled může zdát. Schodiště jako součást obytného interiéru se musí přizpůsobit tvarem, materiálem I barevným řešením, zatímco venkovní schodiště plní navíc funkci přísně účelovou.
Účel objektu je často rozhodujícím kritériem pro dispoziční a konstrukční řešení schodiště. Vertikálně propojená jednotlivá podlaží tvoří určitý komunikační prostor, který musí splňovat určité požadavky obyvatel a samozřejmě i stavební normy.
V případě otevřené dispozice schodiště propojuje jednotlivá podlaží a zároveň se stává jejich součástí. Takové řešení může přinést i řadu nevýhod – vzájemné narušení soukromí jednotlivých členů domácnosti nebo snížení tepelné pohody v nižším podlaží v důsledku kontinuálního úniku tepla do vyšších pater. Při rozhodování o umístění schodiště je proto vždy nutné promyslet budoucí provoz domácnosti, situování jednotlivých místností a specifické nároky jednotlivých členů domácnosti. Z estetického pohledu schodiště umístěné v neobytné části domu se stává více funkční než výtvarnou záležitostí interiéru.
Nejsou schody jako schody
V interiéru se setkáváme s několika různými typy schodiště podle jejich funkce. Hlavní schodiště se nejčastěji nachází na hlavní kompoziční ose domu nebo tvoří vnitřní komunikační prostor.
Do kategorie vedlejších schodišť pak patří pomocná schodiště, která plní úlohu spojnice mezi exteriérem a vstupem do objektu nebo umožňuje přístup do technického zázemí nebo na půdu či podkroví. Podle půdorysného tvaru jsou schodiště v různých tvarech a provedeních: rovné, obloukovité, jedno nebo dvojramenná, visutá či zavěšená. Jednotlivé typy konstrukčních řešení je možné kombinovat podle konkrétních požadavků vyplývajících z dispozičního anebo materiálového řešení.
Schodiště – inspirativní fotogalerie
Chcete doma schodiště? (Zdroj: ) Chcete doma schodiště? (Zdroj: ) Chcete doma schodiště? (Zdroj: )
Schody do nebe
Kromě účelové funkce musí být schodiště bezpečné. Pro je počet stupNů je rozhodující nejen výškový rozdíl, ale norma, která určuje, že stupňů má být více než tři a méně než šestnáct. Když však musí schodiště překonat vyšší výškový rozdíl dělí se schodiště odpočívadly. U některých, zvláště u točitých schodů, je z hlediska bezpečnosti a pohodlí rozhodující úhel stoupání. Za optimální je považován sklon 30°.
Ideální rozměry jednotlivých stupňů schodiště vychází z průměrné délky běžného kroku člověka. Podle normy je nejmenší dovolenou šířkou schodu 210 mm, ale za optimální se považuje šířka v rozmezí 240 – 260 mm. Výška stupňů je závislá především na typu schodiště. Pro schody v exteriéru, například venku před vstupními dveřmi je předepsaná výška maximálně 150 mm, přičemž u rodinných domků je tolerance maximální výšky stupně 200 mm. Pro každé schodiště by mělo platit, že bezpečnost a pohodlí uživatelů nesmí zůstat stranou a tak kromě vhodného tvaru musí schodiště vyhovovat statickému zatížení, musí být dobře větratelné a podle možnosti co nejvíce osvětlené denním světlem.
Materiál a vzhled
Správnou volbou materiálu schodiště můžeme interiér i exteriér vhodně dotvořit a podpořit celkové architektonické vyznění objektu. Moderní výraz interiéru podpoří sklo a kov, mezi tradiční materiály pak patří tradiční celodřevěné schodiště. Mezi oblíbené materiály současného obytného interiéru se řadí přírodní i umělý kámen a ve futuristickém stylu nechybí ani tvrzený plast odolný proti poškrábání. Z konstrukčního pohledu jsou preferovány lehká a vzdušná schodiště, která umožňují kombinaci skla, kovu, dřeva i kamene. Samotný kov nabízí téměř neomezené tvarové možnosti konstrukcí. V moderním interiéru se uplatní i různé atypické materiály, které schodiště doplní. Zábradlí tvoří antikorová lana, provazy z přírodních materiálů, perforované a různě profilované plechy a sklo nejrůznějších barev a tlouštěk.
Ke schodům patří zábradlí
K tomu, aby bylo schodiště bezpečné musí být volné hrany stupňů i jednotlivých odpočívadel chráněny zábradlím, jehož výška by měla být alespoň 900 mm. Tento zozměr se měří od přední hrany stupně až po horní hranu zábradlí nebo madla. Na odpočívadlech počítejte se zábradlím vyšším, minimálně však 1 100 mm. Dětská vynalézavost nezná mezí, proto vybírejte pečlivě, aby je zábradlí nelákalo k přelézání. Zábradlí by mělo být bezpečné, neklouzavé, příjemné na omak, bez ostrých hran a výstupků, kde hrozí riziko poranění.
Autor: Irena Forejtová
Foto firem Schodiště Otoupal, Smipe, Izolas
