Stále přemýšlíte o novém roce 2010? Čas ubíhá a nebo možná spíše „letí“. Pojďte se podívat na stroje času, které neúprosně měří a odpočívající každou minutu i vteřinu našeho života. Uměleckoprůmyslové muzeum má ve své sbírce takových zázračných přístrojů několik set a mnohé z nich jsou také několik set let staré. Vezměte sebou děti, bude se jim tajit dech.
Sbírka hodin UPM je jednou z největších a druhově i výtvarně nejbohatších na území České republiky. Na rozdíl od Národního technického muzea, které je zaměřeno na mechanickou podstatu hodin, soustřeďuje se Uměleckoprůmyslové museum v Praze především na hodiny umělecky tvarované a zdobené a představuje tak veřejnosti početnou sbírku stolních hodin slunečních, velkolepou sbírku hodinek a především pak pozoruhodnou sbírku hodin interiérových.
Máte doma stroje času?
Víte, že interiérové kolečkové hodiny patřily od svého vzniku k vzácnostem? Jejich vnějšímu vzhledu byla proto věnována mimořádná péče. Stejně jako v jiných druzích uměleckého řemesla se v nich odráží měnící se slohový názor, projevující se v různých obdobích i specifickým postavením hodin ve výzdobě interiérů. Dokonce i významní umělci, architekti, sochaři a malíři se účastnili na vytváření hodinových schránek a zdůrazňovali tak význam hodin jako příznačného článku dobového slohového a uměleckého vývoje. Hodiny byly pýchou majitele a jako takové jsou dokladem špičkového uměleckořemeslného zpracování své doby. Odtud také pramení jejich sběratelská atraktivita.
Máte doma stroje času? Ty věžové jistě ne…
Muzeum vlastní několik exemplářů stolních a věžových hodin, které bývaly významnou součástí interiérů již od 16. století. Do sbírky hodin patří také nevelký konvolut slunečních hodin a astronomických přístrojů od významných evropských tvůrců (Johann Steinmeissel, Erasmus Habermel, Andreas Pleninger, Johann Engelbrecht). Tradice výroby těchto přístrojů v Praze souvisí s rozmachem astronomie a astrologie v době vlády císaře Rudolfa II. na přelomu 16. a 17. století. Do sbírky se dostaly ze soukromých kolekcí mecenášů a zakladatelů muzea v době jeho vzniku.
Máte doma stroje času? Stroje času jako na zámku?
Těžiště sbírky leží především v interiérových šlechtických a měš?anských hodinách z 18. a 19. století. Druhá polovina 18. století přináší figurální nebo sochařsky tvarované klasicistní hodiny francouzské ze zlaceného bronzu, české a středoevropské z bohatě řezaného a zlaceného dřeva, později empírové, sloupkové, rámové a obrazové z doby biedermeieru. Jsou kombinací uměleckého vkusu a technické zručnosti vznikající součinností sochaře, řezbáře, kovotepce a hodináře. Běžně ukazovaly čas, datum, někdy fáze měsíce, odbíjely celou hodinu, půl i čtvrtě. Nástěnné rámové a obrazové hodiny s romantickými krajinami a figurální stafáží se snažily konkurovat dobovým obrazům. Obsahovaly hrací strojky a plnily tak odvěkou lidskou snahu o spojení užitku se zábavou.
Počátkem 20. století navrhuje hodiny řada předních architektů už jako nezbytnou součást dobových interiérů (Jan Koula, Dušan Jurkovič, Jan Kotěra, Josef Gočár). Po období secese, která pouze aplikovala secesní tvarosloví na dosavadní typy hodin — a? už to byly motivy vegetativní nebo geometrické — převážilo po dvacátých létech 20. století stroze technické pojetí hodin v duchu nastupujícího funkcionalismu.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze
hlavní budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
