Pro mnohé je „poctivé řemeslo“ takové, které se lidově řečeno dá vzít do ruky, které vyžaduje fortel a pracuje s tradičními materiály, tedy s kůží, dřevem, kovem atp. Velmi často se při vyslovení pojmu „poctivé řemeslo“ také mimo řádky vyslovuje určitá nostalgie nad „starým“ a mizejícím světem. Jeho hranice se pochopitelně neustále posouvají. A co třeba umělečtí kováři?
S rozvojem technologií se objevuje celá řada nových řemesel a speciálních pracovních zařazení, které by dříve neměly smysl a pro jejichž novopečené odborníky bychom před pěti lety těžko hledali uplatnění. Co na jedné misce vah přibývá, musí zákonitě někde také mizet a kominíci, ševci, krejčí a nebo třeba kováři či pekaři se postupně stávají spíše pohádkovými bytostmi, kterým sluší přítomnost šestihlavých saní, králů a princezen, než atributy naší současné všednodennosti. Naopak novou realitou jsou profese vznikající v rámci komerční administrativy a informačních technologií. Na ulici je tedy možné potkat spíše key account managera než třeba onoho pekaře. Zjeví li se kominík, saháme si na knoflíky a něco si přejeme.
Ze zmiňovaných řemesel odkazujících spíše do onoho pohádkového inventáře, než do běžné nabídky služeb, se přeci jen dají stále ještě ve zlatých stránkách najít např. kováři a ještě lépe tzv. umělečtí kováři, kteří mají i své stále tradiční učiliště, ve kterých mistři předávají zkušenosti žákům. Výsledky jejich práce, omezme li ji jen na oblast bydlení obecně, jsou v drtivé většině schopné nalézt uplatnění v historických nebo historizujících interiérech / exteriérech.
Publikováno: 7. 8. 2013, Autor: