Chce-li klient čerpat účelovou půjčku na bydlení, která převyšuje částku okolo sta až 150 tisíc korun, musí v mnoha případech úvěr zajistit pomocí ručitelů. S touto nepříjemností se tak setkává řada žadatelů o úvěry ze stavebního spoření. Pak nezbývá nic jiného než se obrátit na své kamarády, známé či příbuzné s prosbou o ručitelství. Najít vhodnou osobu však nemusí být vůbec snadné.
Podmínku zajištění úvěru pomocí ručitele a ručitelů mají všechny stavební spořitelny. Jedná se o úvěry, které přesáhnou určitou mez – okolo 150 tisíc korun. U půjček mírně nad tuto hranici postačí jeden ručitel, u vyšších úvěrů spořitelna může požadovat dva či dokonce tři osoby, které podstoupí ručitelský závazek. Pokud má klient zájem o výrazně vyšší úvěr – okolo půl miliónu korun a více, spořitelny jako zajištění již požadují nemovitost. Jde tedy o zástavu nemovitosti – hypotéku. Naopak, pokud si klient chce půjčit poměrně málo – méně než oněch 150 tisíc korun (zhruba), spořitelny žádné zajištění nepožaduje.
Zdaleka ne každý může být ručitelem. Zjednodušeně, ručitel musí mít minimálně stejnou bonitu jako sám žadatel o úvěr. Nezbytností u ručitele je také vhodný věk. Ručitel by měl mít tolik let, aby po plánovaném splacení úvěru dlužníkem byl stále ještě v produktivním věku.
Nejschůdnější varianta, která mnoho lidí při nutnosti zajištění úvěru napadne, je využití manžela (manželky) coby ručitele. Tato varianta je však vyloučena. Manželé jsou ručitelé ze zákona a při žádosti o úvěr jsou posuzováni vždy společně. Vzájemně si ručit nemohou.
Někteří lidé nesprávně zaměňují ručitele se spoludlužníky. Spoludlužník je sice také účastníkem úvěrového vztahu, ale jedná se o úplně jinou osobu. Spoludlužník nastupuje v případě, kdy sám dlužník nemá dostatečnou bonitu, aby vůbec požadovaný úvěr získal. Spoludlužníkem může být kdokoliv, kdo spolu s žadatelem o úvěr uzavře s peněžním ústavem smlouvu a společně se dělí také o všechny povinnosti z půjčky vyplývající. Nejčastěji bývají proto spoludlužníky příbuzní žadatele.
Spoludlužník u úvěrů není nikterak výjimečnou variantou. Žadatelé o úvěr řeší tímto způsobem nejčastěji buď svoji nedostatečnou bonitu, vyšší věk, nebo problémy s pojištěním. Spoludlužnictví nemá žádný vliv na zajištění úvěru. Půjčka, kde není pouze jeden dlužník, ale společně se o závazky dělí více spoludlužníků, musí být standardně zajištěna. To znamená, že i dlužník se spoludlužníkem zcela běžně musí hledat ručitele.
Stát se ručitelem je poměrně zásadní rozhodnutí. Mnoho lidí má proto z takového úkonu oprávněné obavy. Má-li žadatel o půjčku problémy vhodného ručitele nalézt, nezbývá často nic jiného než se spokojit s nižším úvěrem.
Obávaným případem pro všechny ručitele je nesplácení úvěru skutečným dlužníkem. V takové situaci banka požaduje po ručiteli splácení, neboť na sebe vzal tento závazek. Ačkoliv tato varianta znamená pro ručitele nemalou nepříjemnost, není jedinou.
Problém může činit samotné ručitelství. Na komplikace může narazit ručitel v okamžiku, když jde sám do banky žádat o úvěr. Poskytnutí záruky za úvěr mu totiž snižuje jeho vlastní bonitu. Tento člověk je pak bankou posuzován stejně, jako by sám byl dlužníkem a dřívější úvěr splácel. Výsledkem může být, že jeho žádost o úvěr bude bankou zamítnuta právě kvůli předchozímu ručení za půjčku, která ještě není splacena.
Publikováno: 19. 6. 2006, Autor: