Prodejci, a zvláště v předvánočním čase, se přirozeně snaží nalákat zákazníka právě na ten svůj produkt a využívají k tomu celou řadu více či bohužel někdy také méně korektní nástroje. Nákup na splátky či odklad platby je ale jedním z naprostých standardů, který má své opodstatnění zejména v případě nákupu zboží, jehož cena je relativně vysoká a jeho pořizování má tedy svým způsobem investiční charakter. A přesně takový je např. nákup nábytku a jiných zařizovacích předmětů.
Mnoho výrobců a prodejců, přičemž to platí i o obchodnících s nábytkem a interiérovým vybavením, láká své zákazníky právě na možnost snadného získání úvěru, který je oním nákupem na splátky. Je to přirozeně velmi atraktivní, přijít do obchodu, nemít lidově řečeno ani korunu a odnést si např. kompletní vybavení celé ložnice: „vyber si a vem si to, zaplatit můžeš až později…“. Takovým a podobným způsobem oslovují své potenciální klienty prodejci, spoléhající na touhu zákazníka uspokojovat rozmar takzvaně teď hned a tady. I když se mnozí obchodníci snaží v tomto smyslu poskytovat maximální služby, což tedy znamená v prvé řadě co možná nejjednodušší, nejrychlejší a všemožné administrativy zbavené vyřizování úvěru, vždy je přirozeně potřeba nějakým uspokojivým způsobem prokázat svou identitu a bonitu. Toho se zákazník nikdy nezbaví. Jinými slovy, ať už jsou sliby z letáků jakékoliv, vždy budou obchodníci vyžadovat dva doklady totožnosti, přičemž to pokaždé bude občanský průkaz a k tomu pas, řidičský průkaz a někde se spokojí i s kreditní kartou (která za mořem platí naopak jako doklad č.1). Vedle identity se běžně musí dokazovat příjem, tedy příjem plynoucí ze závislé činnosti zaměstnance a pak bude potřeba kopie smlouvy a někdy také výpis z účtu. Pro osoby samostatně výdělečné činné platí jako důklad kopie daňového přiznání podpořená opět výpisem z účtu. Aby si obchodníci ověřili adresu trvalého bydliště uvedenou v dokladech a zároveň aby si udělali představu o zákazníkově schopnosti platit či neplatit pravidelně nějaké částky, požadují nejčastěji nějakou složenku za poskytnutí pevné telefonní linky. Někde se spokojí s účtem za mobilní telefon fungující na pevný tarif.
Pokud se tedy těmito doklady zájemce vybaví, nemnělo by se mu stát, že bude při žádosti o úvěr, tedy při žádosti o splátkový prodej (nákup) či odložení platby odmítnut. Ve známem a o.d. Ikea je dokonce možné přijít skutečně jen s občanským průkazem a druhým dokladem, znát a hlavně mít pevnou linku do zaměstnání, mít dost času na podpis veškerých dokumentů a pak už jen vesele nakupovat tzv. zadarmo. Nikdo z naší redakce to ale ještě nezkoušel.
