Češi jsou podle mnohých statistik stále více zadluženi. Využívají nabídky spotřebitelských úvěrů a hypoték a nezaujatému pozorovateli by se mohlo zdát, že až lehkomyslně utrácí. Otázkou přirozeně zůstává: za co. Jsou lidé v ČR ochotni investovat primárně do svého pohodlí a komfortu domácnosti a nebo raději auta a pěkné šaty? A co má vlastně investiční logiku? A jakou ?
Podle průzkumů a díky plánovanému zvýšení DPH u stavebních prací v roce 2008 dosáhnou v průběhu příštího roku české domácnosti rekordního zadlužení a to díky hypotékám, které jsou bohužel jediným legálním způsobem, jak se dostat k vlastnímu bydlení. Ve většině případů se přitom jedná o hypotéku rozloženou na 25 – 30 let, tedy na takřka celou druhou polovinu života a nebo jinak řečeno, na celou jeho produktivní část. I přesto, že se tedy jedná o naprosto zásadní investici v životě průměrného jednotlivce, nejsou pak lidé dále ochotni své případné přebytky investovat do zvyšování kvality svého bydlení, ale raději si našetří např. na lepší šaty a nebo ti movitější na nové auto.
Zvelebování vlastního obytného interiéru není v tuzemsku žádným automatizmem a stejně tak není vnímáno ani jako investiční jednání v tom smyslu, že tedy pokud už bylo na bydlení vynaloženo tak zásadní množství financí, pokusíme se je zhodnotit v formou zvelebování nemovitého majetku a zajistit tak minimálně fixování či lépe zvýšení jeho hodnoty pro případ, že se investor a běžně také obyvatel bytu dostane do fatální a finančně tíživé situace, která jej přinutí nemovitost prodat.
Pokud by se jednalo o věc spotřebního charakteru, jež je určená k nějak časově omezenému využívání a po této době zcela ztrácí hodnotu, bylo by takové jednání pochopitelné, ale vzhledem k tomu, že pořizování vlastního bydlení je tak závažným zásahem do osobních financí, je možné neochotu k jeho zhodnocování vnímat jako svého druhu lehkomyslnost.
Zhodnocování nemovitosti, bytu atp. přitom nemusí v praxi znamenat žádné výrazné investice vzhledem k pořizovací ceně nemovitosti. Zvláště u starých bytů vzniklých např. rozdělením jednoho velkého bytu velkého a nebo u jinak atypicky řešených interiérů mnohdy postačí vyladit dispozici a např. vyžít v podobě vestavěného nábytku mnohá „hluchá“ místa a tím zvýšit užitnou plochu bytu. Stejně tak zvyšuje případnou prodejní cenu uspokojivý stav elektroinstalace a všech dalších rozvodů. Mnohdy je argumentem realitních makléřů pro obhájení výše prodejní ceny bytu přítomnost dřevěných interiérových dveří nebo běžného podlahové vytápění. Suma pořizovacích nákladů na takovéto cenu zvadající úpravy bývá často zlomkem navýšení, kterého se právě díky takovým zásahům dá dosáhnout.
