Za předpokladu, že družstevní byt nebude v krátké době převeden do osobního vlastnictví, není možné jej využít jako zástavu při poskytnutí hypotečního úvěru. Zájemci o byt v družstevním vlastnictví musejí zvolit jiný způsob financování, nebo u hypotečního úvěru jako zástavu využít jinou nemovitost.
Při procházení inzerátů realitních kanceláří se zájemci o bydlení nesetkávají jen s nabídkou bytů v osobním vlastnictví, ale také s celou řadou družstevních bytů. Mít byt v osobním vlastnictví je přirozeně nejlepší, nicméně řada lidí se nechá oslovit i nabídkou družstevního bydlení. Důvodem je cena. Srovnatelný družstevní byt co do velikosti, provedení a lokality bývá zpravidla o několik set korun levnější než je tomu u bytu v osobním vlastnictví. Záleží samozřejmě také na tom, v jaké míře je členský podíl u bytu již splacen. Navíc u družstevního bytu není nutné platit daň z nemovitosti a daň z převodu nemovitosti.
Jak financovat družstevní byt
Družstevní byt není nemovitost, jeho vlastníkem je bytové družstvo. Jestliže si někdo pořizuje družstevní byt, kupuje si členský podíl v bytovém družstvu s užívacím právem k danému bytu. Z toho důvodu za standardních podmínek není možné využít klasického modelu, kdy se pořizovaný byt použije jako zástava u hypoteční banky. Družstevní byt tímto způsobem financovat nelze. Výjimkou je pouze situace, kdy u družstevního bytu dojde v krátké době k převodu na byt v osobním vlastnictví.
Ve všech ostatních případech, pokud zájemce o družstevní byt preferuje financování pomocí hypotečního úvěru, musí jako zástavu využít jinou nemovitost. A to bývá problém, protože většina lidí takovou nemovitostí nedisponuje.
Úvěr ze stavebního spoření bez problémů
Zatímco u hypotečního úvěru je podmínka zástavy nemovitosti (hypotéka) nedílnou součástí, u úvěrů ze stavebního spoření tato forma zajištění nastupuje až u vyšších objemů půjček. Obvykle se jedná o úvěry, které převyšují hranici půl miliónu korun. Výjimkou ovšem není, že stavební spořitelna poskytne úvěr na družstevní byt bez nutnosti zajištění nemovitostí i ve výši jednoho miliónu korun. V takovém případě klient musí sehnat jen dva až tři bonitní ručitele.
Koupě družstevního bytu je přitom zcela v souladu s účelovým omezením, které vyplývá ze zákona o stavebním spoření. Prostředky z úvěrů ze stavebního spoření je totiž možné využít pouze na financování bytových potřeb, kdy jedna z nich je právě pořízení bytu. A do této kategorie nákup družstevního bytu spadá.
Nejhorší, nicméně možnou variantou, je pro financování družstevního bytu využití libovolného neúčelového úvěru. Zde je třeba počítat s tím, že úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů jsou zcela někde jinde než u hypoték a úvěrů ze stavebního spoření. Úvěry ze stavebního spoření jsou úročeny již od necelých tří procent, hypotéky u nejčastěji volené fixace (pět let) jsou za úrok okolo 4,5 procenta. Naproti tomu spotřebitelské úvěry se pohybují od osmi procent výše. Přitom právě u úvěrů na pořízení bydlení je každá desetina procenta navíc hodně znát a výrazně navyšuje měsíční splátku.
