Flexibilní hypotéky – nepřeceňovat a splatit co nejdříve
Konkurence na trhu hypotečních úvěrů stále narůstá, a tak jsou banky nuceny vymýšlet nová zlepšení, která by přilákala další klienty. Jednou z inovací je kupříkladu i flexibilní hypotéka, kde si klient sám může měnit výši měsíční splátky podle potřeby. Tato možnost je sice užitečná, na druhou by lidé měli mít stále na paměti, že hypoteční úvěr je vhodné splatit co nejdříve.
Když je potřeba, tak si splátku hypotéky snížit a naopak podle možností si ji zase navýšit. Lákavá možnost avšak lidé by se měli mít na pozoru. Každá taková možnost něco stojí. Navíc stejně dříve nebo později bude nutné celý úvěr splatit, proto ani není rozumné splatnost úvěru zbytečně natahovat. S tím totiž narůstá také částka úroků, kterou klient bance nad rámec jistiny zaplatí.
Pružnost hypotéky je vždy omezená
Lidé, kteří by uvažovali o flexibilní hypotéce, by měli výběr úvěru dobře uvážit. Žádná hypotéka nebude natolik flexibilní, aby uspokojila klienta v každé situaci. A flexibilita vždy něco bude stát.
Kupříkladu flexibilní hypotéka u Komerční banky (KB), kterou je možné považovat za první marketingově podporovaný produkt svého druhu na trhu, stojí klienta měsíčně o sto korun více proti standardní variantě. Běžná hypotéka – vedení účtu stojí v KB 150 korun měsíčně, flexibilní hypotéka 250 korun. Klient přitom může měnit svoji splátku a to nejvýše o sto procent proti původnímu stavu nahoru a o padesát procent dolů. Další možností je přerušení splácení na dobu tří měsíců. Ovšem nepříjemné je, že na každou takovou změnu má klient nárok jen jednou za 12 měsíců, respektive parametry své hypotéky může změnit až 12 měsíců po poslední úpravě.
Ve všech případech rozmělňování splácení úvěru je ale nutné dodržet podmínku, že po provedené úpravě splácení se celková doba splatnosti hypotéky nepřehoupne nad třicet let.
Čím dříve, tím jen lépe
Flexibilní varianty hypoték jsou jistě hodně užitečně. Klienti by se ale měli snažit úvěr co nejrychleji splatit a ne jej naopak prodlužovat. Pravdou sice je, že čím delší je splatnost hypotečního úvěru, tím menší je měsíční splátka a tím také zatížení pro rodinný rozpočet. Na druhou stranu ale také platí, že čím delší je zvolena splatnost, tím umořování hypotéky probíhá pomaleji. Měsíční splátka je pak u dlouhodobých hypoték z větší části tvořena především úrokem. Klienti pak na úrocích bance zaplatí podstatně více než při kratší splatnosti.
Například u hypotečního úvěru ve výši dvou miliónů korun a úrokové sazbě 4,6 procenta (běžná sazba pro nejčastěji volenou pětiletou fixaci úrokové sazby) zaplatí klient u splatnosti 15 let na úrocích bance asi 772 tisíc korun. Při dvacetileté splatnosti klient zaplatí bance již více než milión korun navíc a pokud by si zvolil dokonce třicetiletou splatnost, na úrocích by vydal téměř 1,7 miliónu korun.
Jestliže klient nechce bance platit téměř doslova „jen samé úroky“ a zároveň si nemůže dovolit měsíčně moc splácet, měl by zvolit určitý kompromis. Extrémně dlouhou splatnost (nad třicet let) je možné doporučit snad jen v případě, kdy klient nemá jinou šanci – potřebuje prvních několik let co možná nejnižší měsíční splátky a zároveň předpokládá, že hypotéku splatí dříve v mimořádných splátkách v rámci lhůt po ukončené doby fixace. I zde se ale klient musí smířit s tím, že v prvních letech toho z úvěru moc nesplatí a měsíční splátku z větší části „spolknou“ hlavně úroky.
