Průzkumu, který provedlo Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) na pobočkách finančních úřadů odhalil, že české úvěrové instituce nedodržují hypoteční kodex, ke kterému se dobrovolně zavázaly. Zaměstnanci institucí prý často podávají zákazníkům chybné informace.
Hypoteční kodex, který se úvěrové instituce rozhodly dobrovolně dodržovat, je opakovaně porušován. Zákazníci získávají od zaměstnanců na pobočkách úvěrových institucí chybné informace. Na základě průzkumu v pobočkách finančních ústavů to tvrdí Sdružení obrany spotřebitelů. Pracovníci SOS zjišťovali, zda finanční instituce poskytují informace na webových stránkách a v tištěných materiálech. Rovněž se vydávali za žadatele o úvěr přímo na pobočkách úvěrových institucí.
S nějakým nedostatkem se přitom pracovníci SOS setkali na vybraných pobočkách všech institucí, které se k dokumentu přihlásily. Zaměstnanci bank a stavebních spořitelen neměli podle SOS v některých případech o existenci předpisu dokonce ani ponětí.
Nejčastější nepřesnosti
Úvěrové instituce nejčastěji poskytly nepřesné informace o způsobu zajištění, uvedl Tomáš Večl z SOS. V některých pobočkách byla poskytnuta neúplná informace o skutečných nákladech na úvěr, například formou poplatků, či o možnosti předčasného splacení.
Co je to vlastně hypoteční kodex?
Pod záštitou Evropské komise byl v roce 2001 sepsán dokument, jehož celý název zní „Evropské ujednání o dobrovolném kodexu chování pro poskytování informací o úvěrech na bydlení před uzavřením smlouvy“, v originále „European Agreement on a Voluntary Code of Conduct on Pre-contractual Information for Home Loans“. Základem tohoto ujednání je právě zmíněný kodex o poskytování předsmluvních informací o úvěrech na bydlení, někdy se zkráceně nazývá hypoteční kodex. Jeho cílem bylo vytvořit určitý standard poskytovaných informací, které by měli mít k dispozici zájemci o úvěr. Tyto informace by měly být srozumitelné a přehledné a zároveň by měly dostatečně účinně pomoci žadatelům o úvěr porovnat si nabídky jednotlivých bank. Snahou tvůrců dokumentu bylo sjednotit a standardizovat rozsah i formu informací určených pro klienty v rámci celé Evropské unie. Na jeho tvorbě se podílely evropské organizace na ochranu spotřebitelů a evropská sdružení působící v odvětví poskytování úvěrů.
Kdo je v kodexu?
Ke kodexu se přihlásilo celkem 12 institucí, které se zabývají poskytováním úvěrů na bydlení. Problém ale je, že jeho dodržování je právně nevymahatelné, a tudíž není možné ani trestání případných chyb. Pravidla stanovená na dobrovolné bázi pravděpodobně nebudou mít nikdy velkou naději na úspěch. O zavedení povinného kodexu však již v minulosti europoslanci uvažovali.
