Řešíte bydlení a nájem „na dobu ne-určitou“ ? Dejte si POZOR!
Mnoho zájemců o nájemní bydlení přistupuje při uzavírání nájemní smlouvy na „dobu určitou“ s „automatickým“ nebo jinak ošetřeným prodloužením. Nic takového ale jistotu pro nájemníka nepřináší, majitel jej muže po uplynutí doby „určité“ jednoduše vyhodit, zvednout nájem a nebo stanovit nové podmínky.
Řešíte bydlení a nájem „na dobu ne-určitou“ ? Dejte si POZOR!
Zcela klíčovým dokumentem je v případě nájemního bydlení pochopitelně nájemní smlouva. Její podoba je do značné míry daná občanským zákoníkem, který je jakousi nejvyšší instancí, a tu není možné obejít a platí zcela automaticky, i když se na ni smlouva neodvolává.
Kouzelné slůvko: doba „určitá“
Drtivá většina smluv je dnes uzavírána na dobu určitou s tím, že majitelé, ať už v dobré víře a nebo se zlým úmyslem, utěšují nájemníka, že po uplynutí doby dané ve smlouvě bude smlouva prodloužena, ať už automaticky a nebo na základě zažádání ze strany nájemníka, či jinak. Potíž je v tom, že doba určitá je skutečnost neměnná a smlouva uzavřená na dobu neurčitou přestává platit v den vypršení platnosti bez ohledu na to, zdali se smluvní strany předem dohodli a nebo si dali do smlouvy, že si nájemní vztah prodlouží atd. Majitel má zkrátka v případě smlouvy na dobu určitou ničím nezpochybnitelnou možnost smlouvu neprodloužit a nebo prodloužit, ovšem ze zcela novými podmínkami, neboť se prostě jedná o smlouvu novou.
Pokud majitel mluví o tom, že „je to jasné, není se čeho bát“ a že vám smlouvu prodlouží, pak proč tedy rovnou neuzavřít smlouvu na dobu neurčitou?
