Pokud jste se vy nebo vaši blízcí stali obětmi rozzuřeného vodního živlu,tak jste nejspíš po odeznění prvního šoku začali přemýšlet, co dál se životem a kde sehnat prostředky na obnovu majetku. Máme pro vás pár cenných rad, který se týkají pojištění a jeho plnění.
Pokud jsme pojištěni můžeme spoléhat na pomoc z pojistného plnění. Ale pozor, není pojistka jako pojistka. Zejména v minulosti většina pojišťoven nabízela, a některé tak činí do dnes, pojištění na „výběrové“ druhy pojistných událostí. Mělo to a má to ono kouzlo, že klient ušetřil pár stokorun a spíše si smlouvu uzavřel, než kdyby platil pojištění na všechna rizika. A tak vzniká malér – dům nebo byt je sice pojištěný, ale jen třeba na požár a vichřici, případně na vyloupení. Při uzavírání smlouvy klient nepočítal s tím, že tak daleko od řeky nebo potoka, by mohla voda poškodit jeho majetek.
Bohužel v posledních letech se poměrně často stává, že jsou vodou poškozeny objekty u kterých to nikdo nepředpokládal. Proto je dobré smlouvu si zkontrolovat, a případně nechat doplnit, nebo celou přepracovat, protože domek, který jste před pár lety koupili za 200 tisíc, dnes po povodni za tuto částku ani neopravíte. A kdyby jste měli stavět stejně velký nový, tak nebude stačit ani milión a půl.
Při rozsáhlých škodách většina velkých pojišťoven, jako je například Česká pojišťovna, či Kooperativa a další vysílají, ač to není jejich povinností, do zasažených oblastí své pracovníky, kteří na místě pomáhají celou věc řešit.
Máte-li uzavřenou pojistku a chcete-li urychlit vyřízení, je dobré rozsah škody co nejlépe zdokumentovat, aby bylo patrné o co vše vás voda připravila. Vyfotografovat, natočit na video. I když naprostá většina lidí je slušná a poctivá, přesto se najdou vykukové, kteří by si chtěli „přilepšit“. Pak je tu pro ně jeden důležitý vzkaz. Pojišťovny mají značně kvalitní vyškolené pracovníky, mnohdy s kriminalistickou praxí, kteří jsou schopni takové jednání odhalit a dokázat. Nu a v takovém případě se jedná o pojistný podvod, na který se pohlíží jako na trestný čin a ten má i příslušnou sazbu trestu odnětí svobody.
Ani když přijdeme při pojistné události o doklady, nebo pojistku jako takovou, není nic ztraceno. Stačí když se obrátíte na tu svoji pojišťovnu, a tam podle vašich indicií smlouvu najdou – ani si nemusíte pamatovat její číslo. Pojišťovny si od smluv pořizují a archivují kopie, ve většině případů dnes již i elektronicky. A tak se dá smlouva a její obsah či rozsah poměrně snadno dohledat.
Horší je, když nemovitost, nebo byt není pojištěn, nebo je pojištěn na jiná rizika. Legislativa i státní kasa moderní společnosti, sice pro takové případy počítá s nějakou formou hmotné pomoci, pro kterou se vžil, poněkud nesmyslný název „odškodnění“. Ale ono odškodnění je, a vždy bude, „málo“ a nedostatečné! Peněz není nazbyt, a navíc stát přece nezpůsobil onu příslušnou pohromu. Tak za co by měl odškodňovat? Stát v takových případech bere na sebe, víceméně dobrovolně, jakousi charitativní roli pomoci svým občanům – daňovým poplatníkům. Nic víc. Ty tam jsou doby „společného vlastnictví“ výrobních prostředků či socialistické péče nájemníků o dům, ve kterém bydlí. Takovým nešťastníkům nezbývá než popřát, aby to co nejlépe zvládli, a na nic nečekali a aby si opravené obydlí co nejrychleji a řádně pojistili.
Bohužel až mnoho lidí se přesvědčilo, že prastaré moudro nějak nefunguje : „Blesk dvakrát do stejného místa neuhodí“. Blesk možná ne, ale voda ano ! Měli se možnost o tom přesvědčit lidé na severu Čech i Moravy, ale i na jihu Čech a všude možně jinde … i během jednoho týdne byli třikrát vytopeni.
