Sibiřský husky: Sportovec s jemnou a citlivou duší
Nejmenší ze severských saňových psů, sibiřský husky, není pes vhodný pro lenochy a vyznavače gaučingu. Je to sportovec i lovec s přátelskou povahou, který se nejlépe hodí pro venkovní chov, ale dokáže se přizpůsobit i chovu v bytě, pokud má jinak dostatek příležitostí k pohybu.
Sibiřský husky patří podle klasifikace FCI do skupiny špiců a primitivních plemen, sekce severští sáňoví psi a jejich majitelé se sdružují do Klubu severských psů, společně s chovateli aljašských malamutů, grónských psů a samojedů.
Plemeno vzniklo na Sibiři a bylo hned od počátku určeno k tahání saní. Je ze všech severských saňových psů nejmenší, ale vyniká rychlostí a hbitostí. Dnes jsou husky chováni často pouze jako domácí mazlíčci, ale stále se využívají i na závody psích spřežení. Jsou vynikající především na střední a dlouhé tratě. První sibiřský husky byl do Čech přivezen v roce 1977.
Husky patří mezi psy smečkové, další husky je tedy vítaným společníkem, ale není to nezbytné. Výchova tohoto plemene musí být důsledná, ale citlivá a vlídná. Povaha huskyho je trochu zvláštní, občas se mu nedaří dobře číst chování jiných psů a mohou tak vznikat konflikty. Projevy huskyho bývají méně výrazné, a proto i náznaky nepřátelství jiných plemen mohou husky vyhodnotit už jako útok. Všeobecně se husky nehodí pro chovatele začátečníky. Husky je velmi učenlivý a chytrý, ovšem také velmi samostatný v rozhodování.
Husky není pes hlídací. Málo štěká, a i k cizím k lidem je velmi přátelský. Charakteristickým zvukem huskyho je vytí, podobné vlčímu.
Sibiřský husky má velmi hustou, bohatou srst v mnoha barvách, včetně čistě bílé a černé. Žádoucí jsou však bílé znaky na hlavě, na břiše, na nohou a špičce ocasu. Mívají také různé barvy očí, velmi zajímavá je modrá barva oka a velmi často mívají i každé oko jiné barvy.
