Na prvního apríla si nemůžete být s ničím jisti. Je nutné být neustále ve střehu, aby si z vás někdo nevystřelil. Co si o tomto bláznivém svátku myslíte? Nesnášíte ho, nebo ho naopak milujete a považujete ho za skvělou příležitost, kdy si můžete z někoho jen tak beztrestně vystřelit? 1. duben je již po staletí spojen se zvláštní tradicí, o které toho příliš mnoho nevíme. Pojďte s námi odhalit její tajemství. Možná vám to změní pohled jednou provždy.
V tento den je povoleno skoro vše (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Na prvního apríla si nic vážného neplánujte
Na prvního apríla je totiž možné doopravdy vše. Vyvést někoho aprílem patří totiž leckde takřka k dobrým mravům. Ptáte se proč? A odkud se vlastně tento prapodivný poněkud potrhlý svátek vzal? Dali jsme si tu práci a pokusili se to zjistit.
Popravdě o aprílu se říká ledasco, i přesto jde však o svátek, který je obestřený tajemstvím. Je tomu tak proto, že většina nakonec konstatuje, že vlastně neví, odkud se vzal a proč vlastně existuje. Legend okolo tohoto svátku koluje spousta. Faktem je, že rozhodně není českým svátkem, nicméně se u nás zabydlel již v 17. století. K nám se dostal z Francie, ale ani to není místo jeho původního vzniku.
Při hledání příběhu tohoto nevšedního svátku je nutné si uvědomit, že na každém šprochu, je pravdy trochu. Platí to totiž i v tomto případě. Historici si třeba myslí, že svátek bláznů vznikl ve Francii potom, co král Karel IX. zavedl gregoriánský kalendář. Podle starých způsobů lidé slavili Nový rok nikoliv 1. ledna, jak tomu je dnes, ale na Den zvěstování Panny Marie, který byl 25. března. Oslavy navíc trvaly týden, tedy až do 1. dubna. Lidem trvalo skoro 100 let, než si na nový řád zvykli. A ti, kteří Nový rok slavili postaru, byli přitom označeni za blázny. Jenže nám tento zdánlivě logický příběh poněkud pokulhává, protože důkazy o existenci tohoto svátku jsou mnohem staršího data.
Římský festival byl spojen s veselím, hrami, žerty a maskami
Hilárie
Pravdou také je, že způsob, jakým apríl slavíme, se velmi podobá Hilárii, starořímským náboženským oslavám březnové rovnodennosti, které si zakládaly na veselí. Oslavy příchodu jara se konaly od 15. března do 28. března. Byly na počest matky bohů. Útlum těchto oslav je spojen s příchodem křesťanství. Nicméně ani Řím není původním domovem tohoto svátku. Převzali ho z Řecka, kam se pro změnu dostal z Malé Asie.
Bohyně Kybelé ztvárněná v podobě sousoší fontány v Madridu
Mýtus o Kybelé a Attidovi
A tímto způsobem bychom se mohli dopracovat až k mýtu o Kybelé a Attidovi. Kybelé byla původem frýžská (vymřelý národ z Malé Asie) bohyně mateřství, kterou převzalo řecké a římské náboženství. Uznávaná byla ale i v Turecku. Šlo o bohyni země, plodnosti a divokých zvířat. Obvykle ji doprovázeli lvy. Často byla označována za Velkou matku bohů.
V Řecku byla ztotožněna s Gaiou, Démétér a Rheou. V Římě pak s Terrou, Ops, Pales a Bellonou. Byla blízká maloasijské bohyni Agdistis, která měla milenecký poměr Attidem. Attis se podle mýtu zamiloval do nymfy a ona na něj za to seslala šílenství, během něhož se sám vykastroval a zemřel na sebou způsobená zranění. Z jeho krve pak na svět vzešly violky. Zajímavé rovněž je, že v době před naším letopočtem byla jeho smrt vykládána jako záchrana duše z hmotného světa a je spojena se zmrtvýchvstání.
Jak apríl slaví ve světě?
Možná vás to překvapí, ale apríl je znám skoro po celém světě. A mnohde ho slaví s opravdovou vášní. Tak třeba:
Velká Británie
Ve Velké Británii je na apríla obvyklé měnit cukr se solí a naopak. Může se vám rovněž stát, že budete poslán koupit něco, co neexistuje. Známé jsou i jiné žertíky. To, že jste se nechali nachytat, obvykle prozradí výkřik “apríl”.
V tento den se v novinách objevují novinářské kachny čili hoaxy. A jsou mnohdy až neuvěřitelně věrohodné. BBC se třeba v roce 1957 podařilo přesvědčit lidi, že ve Švýcarsku začali pěstovat špagety na stromech. Pravdou však také je, že má apríl své hranice. Veškerá sranda končí v Anglii s úderem pravého poledne. Pokud se pokusíte stejně žertovat i po této hodině, jste považován za blázna.
Apríl si s velkou chutí užívají i ve Velké Británii
Irsko
Aprílový irský zvyk se vám může jevit povědomě. Je tu totiž zvykem rozesílat osobně “důležitý” dopis, který obsahoval větu: “Pošli blázna dál.” Vaším úkolem pak bylo předat ho někomu dalšímu.
Typickým aprílovým vtípkem je i lepení papírků na záda
Itálie, Francie, Belgie a jiné frankofonní země
Velmi typickým aprílovým žertíkem představuje to, že někomu bez jeho vědomí nalepíte na záda papír s nějakým textem. 1. dubna se rovněž v novinách objevují různé nepravdivé příběhy. Vždy je v nich však vodítko k tomu, aby vám došlo, že jde jen o pouhý žert. Obvykle jde o rafinované zakomponování zmínky o rybě.
Německo
V Německu se apríl slaví podobně jako ve Velké Británii. I zde se legrace uzavře výkřikem “apríl”.
Severské země
Severské země 1. dubna vytisknou věrohodný, ale nepravdivý článek na první stránce novin.
Vydat se do Polska na “apríla” může být doopravdy nebezpečné, svátek je tu totiž velmi oblíben. Už od brzkého rána se tu můžete setkat se spoustou žertů. Věřit tu doopravdy nemůžete nikomu a ničemu. Legraci si zde nedělají pouze lidi z lidí, ale i média a veřejné instituce. Vážným činnostem se tu proto v tento den vyhýbejte. Důkazem toho je i protiturecké spojenectví s Leopoldem I., které bylo podepsáno 1. 4. 1683, ale v reálu je datováno na 31. 3. 1683. I zde však platí, že polednem veškerá legrace končí.
Zdroj informací: wikimedia; history.com; britannica.com; rozhlas.cz; dinosaursandbarbarians.com; wikisofia
