Africký ježek je křížencem ježka bělobřichého (Atelerix albiventris)a ježka alžírského (Atelerix algirus) a výsledkem je pygmi ježek neboli africký trpasličí ježek. Africký ježek na rozdíl od našeho tuzemského nepotřebuje dodržovat zimní spánek a jeho životní návyky jsou maličko odlišné. Seznamte se s tímto pichlavým kamarádem, který vám svou povahou rozveselí noc.
Africký ježek
Ježek bělobřichý (Atelerix albiventris) má svou původní domovinu a původ v oblasti od Senegalu až po Súdán a Zambii. Váží okolo 450 g, délka samce je 18–23 cm, samičky jsou překvapivě o něco větší, až 25 cm. Avšak afrického ježka ve volné přírodě nepotkáme, protože byl vyšlechtěn z původního ježka alžírského (Atelerix algirus) a ježka bělobřichého jako domácí mazlíček. Tento nový kříženec se většinou nazývá jako africký pygmi ježek nebo prostě jen africký ježek.
Chov afrického ježka není nijak složitý, ale přeci jen potřebuje ke svému spokojenému životu v zajetí určité podmínky. Ježci se v přírodě dožívají 4–6 let, v zajetí je to dokonce dvojnásobně více, ale maximálně 9 let. Je to nejspíš proto, že ve volné přírodě mají spoustu přirozených nepřátel, hrozí jim nedostatek potravy a decimují je choroby.
Africký ježek je skutečný kamarád, který si velmi rychle uvykne na lidské dotyky, nemá sklony ke kousání a nestáčí se do klubíčka. Ačkoliv je samotář, nebrání se braní do ruky. Pokud chováme samečky, měli bychom je držet oddělené, samičky pak mohou žít ve skupině.
Strava afrického ježka je pestrá, ostatně ježek je všežravec. Potěšíme ho různými druhy hmyzu (mouční červi, cvrčci, kobylky a sarančata), kočičími granulemi a kapsičkami, některými druhy ovoce a zeleniny, vařeným masem nebo vejci. Vše ale musí být bez soli a koření. Naopak ježčí strava nesmí obsahovat čokoládu, citrusové plody, ořechy, rozinky, cibuli, česnek, hrozny, koření a mléčné výrobky, protože tyto potraviny jsou pro ježky toxické. Ježek musí mít neustále přístup k čerstvé vodě. Nepoužíváme ale různé typy napáječek, o něž by si mohl vyrazit zuby, ale běžné keramické misky, které používáme třeba pro králíky.
Bydlení pro ježka by mělo být přizpůsobeno jeho potřebám. Ideální je plastový box, kde nebudou žádné mříže nebo výstupky, po kterých ježek zvládne vylézt. Honit ježka pod skříní nebo si na něj v noci lehnout není úplně to, co bychom vyhledávali. A nejen že by dokázal utéci, ale může se také zranit.
Jako podestýlku použijeme např. bezprašné hobliny nebo recyklovanou podestýlku, která mimořádně účinně brání vzniku a šíření nepříjemných pachů uvnitř a v okolí zvířecích toalet. Stelivo je vhodné zejména pro krátkosrsté kočky, fretky, ježky a činčily.
Zajímavostí je, že africký ježek nehibernuje, tedy neupadá do zimního spánku. Dokonce by pro něho zimní spánek mohl znamenat, že se z něj už neprobudí. Musíme ale počítat s tím, že jako další jeho příbuzenstvo je ježek africký především nočním živočichem, který většinu dne prospí. Jeho noční aktivita by neměla být narušována, proto je vhodné ježkovi na noc zabezpečit vybraný prostor, kde může nerušeně pobíhat a bavit se. Ježek také ocení nejrůznější interaktivní hračky, prolézačky a schovávačky.
Zajímavostí je, že ježkovi se čas od času mění bodliny podobně, jako líná většina savců. Ježčí bodliny se mění dokonce několikrát za jejich život a není to pro ježka zrovna vítaná záležitost. Bývají v tuto dobu více neklidní, podráždění a hodně se škrábou. Měli bychom je nechat víc v klidu, ale nepřerušovat fyzický kontakt. Ježek by si mohl velmi rychle odvyknout.
Ježek má také rád teplo a měkké pohodlí. Proto by jeho pelíšek měl být měkce vystlán třeba starým froté ručníkem a měl by být umístěn v teplotě okolo 25 °C.
Další zvláštností u ježků je jev nazývaný "házení slin". Od útlého mládí si ježek hází sliny na záda, a odborníci dodnes přesně nevědí proč. Může to být způsobeno např. nadměrným zájmem o určitý pach nebo předmět, kdy ježek tuto věc intenzivně líže a přitom sliní. Vtipné jsou přitom až neuvěřitelně krkolomné pozice, které ježek při "házení slin" předvádí.
Měli bychom ježkovi zamezit v přílišném šplhání po předmětech, protože neumí dopadnout na všechny 4 jako kočka, ale dopadá na záda. I když se schoulí do klubíčka, mohl by si snadno ublížit. Neumí ani skákat.
Ježek se velmi často škrábe, zejména po probuzení. Pokud se ale škrábe opravdu intenzivně a víme bezpečně, že neprochází fází výměny bodlin, raději navštívíme s ježkem veterináře, který může provést vyšetření na přítomnost roztočů.
Zdroj informací: pořad Receptář prima nápadů, rubrika Veterinární poradna; vaneguska.wbs.cz; atlaszvirat.cz
Publikováno: 22. 3. 2023, Autor: Martina Pilzová, Profil autora: Martina Pilzová