Slepice orpingtonka zlatá: Krotké a klidné masné plemeno
Existuje několik set plemen slepic, lidé bohužel chovají většinou křížence z velkochovů a o plemenech nemají ponětí. Pokud se však seznámíte s jednotlivými plemeny, zaručeně si vyberete slepice, které vám budou vyhovovat. Orpingtonka zlatá vás potěší křehkým masem, vysokou snůškou vajec i přátelskou povahou.
Orpingtonka zlatá, černě lemovaná
Slepičí plemeno Orpington bylo vyšlechtěno na konci 19. stol. v Orpingtonu. Jedná se o těžké masné plemeno, slepice se vyznačují rychlým růstem i výbornou kvalitou masa, které je jemné a křehké. Jsou to však i skvělé nosnice vajec s hnědou skořápkou, která snášejí i přes zimu. Nejdřív byly orpingtonky jen černé, dnes jsou v mnoha barvách.
Orpingtonky nejsou dobrými letci. Jsou schopny se vznést na krátkou vzdálenost, ale stačí jim jen nízký plůtek, kolem jednoho metru. Aby se však toto plemeno udrželo v dobré kondici, potřebují orpingtonky pohyb, tedy výběh. Ten by však měl být zastřešený, aby se jejich bohaté opeření ve vlhku neurousalo. Vzhledem k tomu, že se jedná o velké masné plemeno, potřebují výběh dostatečně prostorný. Kvalita chovu závisí i na kvalitě a množství krmiva. Jsou náročné na bílkoviny a v dospělosti mají sklon k tučnosti.
Orpingtonky mají klidnou a krotkou povahu, jsou tvárné a dají se dokonce snadno ochočit, dokáží přijít na zavolání. Jsou to také skvělé kvočny, které se dají využít i na líhnutí husích vajec.
U kříženců je vysoká snáška v prvním roce (až 330 vajec ročně), ale již druhým rokem prudce klesá a většina chovatelů po dvou letech nakupuje nové slepice. U plemen je snáška 100-300 vajec ročně, ale můžete je mít i 5 let. Po takové době už se dokonce stává, že se ze slepic stanou mazlíci s vlastním jménem, a tak se většinou nechávají dožít, protože si na ně zvyknete a polévka z nich by nikomu v rodině nechutnala. Každá slepice má od narození daný počet vaječných buněk a ten se v průběhu života nezvyšuje, takže je jasné, že kříženec vyšlechtěný na snůšku si daný počet vajec vynese dříve. Ale plemena nikam nespěchají, jsou to pohodáři, jinak se chovají, neklovou se, přijmou i nové spolubydlící. Bylo dokonce zjištěno, že slepice, které vychovala kvočna, mají lepší povahu než sirotci z líhně.
