Odolný sympaťák s hřívou k nám možná připutoval z pravěku
Hucul je zajímavé a krásné plemeno koní. Je klidný, odolný a miluje lidi, proto se hodí k výuce jízdy na koni, k dětem a také se ho využívá při hipoterapii. I když jsou huculové nenároční a mezi milovníky koní oblíbení, jejich chov není pro každého.
Hucul je nejšťastnější ve stádě s ostatními koňmi (Zdroj: Archiv FTV Prima, se svolením FTV Prima)
Hucul se řadí mezi primitivní plemena, což bychom neměli vnímat jako nějakou „urážku“. Označujeme tak původní plemena koní, která se příliš neliší od svých dávných předků. Typické znaky pro ně jsou: nižší výška, dlouhověkost a vynikající schopnosti zvládnout i náročné životní podmínky. Zajímavým znakem některých primitivních plemen je tzv. úhoří pruh srsti na hřbetě. Huculští koně splňují všechny tyto charakteristiky a mají ještě něco navíc – jsou mírní, přátelští a vstřícní k lidem a velmi dobře se učí.
Živá kulturní památka
Původ huculského koně je tak trochu zahalen tajemstvím, jedna teorie mluví o tom, že se vyvinul z pravěkého tarpana, jiná zase, že vznikl křížením několika starých domácích plemen. Co víme ale přesně, že předkové současného hucula pocházejí z Karpat a jméno dostali po Huculech, což je východoslovanské etnikum, které žilo na pomezí současné Ukrajiny a Rumunska.
Ti se už před staletími zabývali chovem těchto krásných zvířat a vyšlechtili z nich plemeno naprosto skvěle přizpůsobené náročným horským podmínkám. Protože hucul byl především využíván k práci, je na svou velikost silný, a přitom dobře ovladatelný.
Za Rakouska-Uherska se začalo se systematickým chovem huculů, protože se využívali v armádě, ale po druhé světové válce o ně přestal být postupně zájem a před padesáti lety hrozilo tomuto plemeni vyhubení. Naštěstí se našlo pár nadšenců, kteří ho zachránili a na této záchraně se podíleli milovníci koní ze Slovenska i Česka.
V roce 1979 byl huculský kůň zařazen do chráněného genofondu původních a primitivních plemen hospodářských zvířat a můžeme ho bez váhání považovat za živou kulturní památku. V roce 1993 byl prohlášen genovou rezervou České republiky. V současnosti je u nás v jeho plemenné knize zapsáno téměř 400 klisen a kolem 20 hřebců.
Huculští koně jsou silní, ale přitom mírní a k lidem, včetně dětí, velmi přátelští
Zvládne i nejtěžší podmínky
Typický hucul je na první pohled silný, i když měří v kohoutku jen kolem 135 cm (hřebci jsou o něco vyšší). Jeho váha se pohybuje v rozmezí 320 až 420 kg. Zbarvení je převážně ve všech odstínech hnědé, ale vyskytují se i plaváci a šedí plaváci, tzv. myšáci, což bylo mimochodem původní zbarvení tarpanů.
Pokud žije huculský kůň v příznivých podmínkách a dostává se mu správné stravy, dožívá se až 30 let a do 25 let může klidně pracovat v plném zápřahu. Pro primitivní dlouhověká plemena je typické, že dospívají pomalu, u huculských klisen je to kolem 4 let, u hřebců ještě o rok více.
Protože pocházejí z karpatských hor, jsou odolní proti výkyvům počasí a velmi dobře se pohybují v terénu, takže jim nedělá problém šplhat po prudkých stráních nebo brodit studené řeky. Pro všechny své vynikající vlastnosti se huculští koně využívají v jezdeckých školách, kde se na nich učí jezdit začátečníci a děti, které se o ně mohou vzhledem k jejich klidné povaze také bez obav starat. Mnozí huculové jsou také skvělými „hipoterapeuty“.
Huculové jsou často využívání v jezdeckých školách, jezdit na nich mohou i začátečníci
Skromný, ale nikoliv levný strávník
Na první pohled se tak může zdát, že jejich chov není nic složitého. Hucul se ale rozhodně nehodí jako „mazlíček – jedináček“. Jako každý kůň je stádové zvíře, takže je šťastný pouze ve společnosti jiných zvířat, třeba i koňů jiných plemen. Potřebuje také dostatek pohybu a nejšťastnější je, když může být celoročně na pastvině nebo ve velkém výběhu. Jeho hustá srst mu pomáhá zvládat vlhko a nízké teploty, nicméně ocení přístřešek, kde se může schovat před přílišným vedrem a hmyzem.
Na stravu je sice nenáročný, ale nejedná se o zrovna levnou záležitost. Denně potřebuje 6 až 8 kg sena nebo 30 až 35 kg trávy. A pokud je využíván pracovně, je nutné mu jídelníček ještě vylepšit 2 kg ovsa, otrubami a vitaminy i minerály. Ocení také dobroty jako mrkev, jablka, řepu nebo chléb a k dispozici by měli mít rovněž kostku soli. Důležitá je rovněž dostatečná zásoba vody, které huculové vypijí denně klidně i 50 l denně.
Kde ho najdete?
Huculští koně bývají chováni na různých farmách a v jízdárnách, častí jsou v jezdeckých klubech a narazíte na ně i v zoologických zahradách (třeba v Děčíně). Krásné stádo huculů mají například v Toulcově dvoře v pražské Hostivaři.
Zdroj informací: pořad Receptář prima nápadů; agropress.cz; toulcuvdvur.cz; zooo.cz
Publikováno: 5. 10. 2022, Autor: Romana Slaninová, Profil autora: Romana Slaninová
