Tato popínavá, velmi rychle rostoucí rostlina, představuje jednu z nejvděčnějších pokojových rostlin. Epipremnum patří k základním pokojovkám, které můžeme v bytě pěstovat. Poroste dobře v květináči i ve sklenici vody. I při minimální péči bude rostlina stále krásně zelená. Zdobí ji listy, které mají srdčitý tvar a lesklý povrch.
'Epipremnum aureum Marble Queen' je druh s bělavými skvrnami (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Základní barva je zelená, ale mnohé kultivary zdobí zajímavá žlutá či bílá kresba. Epipremnum má hned několik názvů, rostlinu můžeme najít pod jmény šplhavník, šplhavnice či šplhavec. Epipremnum je pak názvem botanickým, ale ve skutečnosti se používá častěji než česká označení.
Pochází z Indonésie, pěstuje se téměř po celém světě. Na původním stanovišti roste nejčastěji v polostínu stromů ve vlhké půdě. Růst je popínavý či plazivý. Rostliny vytváří vzdušné kořeny, kterými se snadno přichytávají na kmeny stromů, které porůstají až do výšky několika metrů.
Druhy
Nejpěstovanějším druhem je Epipremnum aureum s jasně zelenými listy. Kromě základní formy se oblibě těší i pestrolisté kultivary, jako je ´Golden Queen´ se žlutými skvrnami na listech, Marble Queen naopak s bílými skvrnami či bělavé žlutě panašovaná Manjula. K dalším pěstovaným druhům patří i Epipremnum pinnatum s většími listy.
Bělavě až žlutě panašovaný druh 'Epipremnum Aureum Manjula'
Šplhavníku je velmi podobná rostlina druhu Scindapsus. Oba druhy vypadají velmi podobně a často se spolu zaměňují. Rozlišujícím znakem je počet semen, v domácích podmínkách ale nekvetou a netvoří semena. Dalším rozpoznávacím znakem může být i povrch listů, šplhavník má listy lesklejší a scindapsus více matné. V zahradnických prodejnách se nejčastěji setkáme s druhem Scindapsus pictus Argyraeus, který je typický stříbrnými skvrnami na zelenošedých listech a tenkým bílým okrajem listu.
V zahradnických prodejnách se nejčastěji setkáme s druhem Scindapsus pictus Argyraeus
Proč pěstovat šplhavník
Cílem pěstování pokojovek je, aby se rostliny staly dekorací bytu. Mnohé exotické a nádherně kvetoucí rostliny sice vypadají několik dnů jako opravdový klenot, ale pak začnou chřadnout a jejich vzhled se rychle mění. Důvodem je často jednoduchý fakt, že tyto rostliny jsou náročné na péči a pěstební podmínky.
Často vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost, specifickou teplotu a pravidelnou zálivku. Šplhavník patří k běžným druhům, dařit se mu bude všude. Proto bude rozhodně větší okrasou bytu než choulostivý exot. A navíc i šplhavník má celou řadu pěkných pestrolistých kultivarů, které zaujmou.
Pěstování
Rostlina preferuje polostinné stanoviště. Sluneční úpal mu nesvědčí, proto jej umístíme nejlépe na severní nebo východní stranu (nebo dál od okna). Ve většině bytů je světla spíše nedostatek, a to je i další důvod, proč je šplhavník tak rozšířený. Je totiž jednou z mála rostlin, kterým podmínky našich bytů vyhovují.
Pěstební substrát může být standardní pro pokojovky, ideálně s přídavkem rašeliny. Velmi důležitá je pravidelná zálivka, ačkoliv občasné vyschnutí substrátu rostlina celkem dobře toleruje. Naopak dáme pozor, aby rostlina nestála ve vodě. Rostliny velmi ocení občasné mlžení, případně i sprcha na listy jim jen prospěje.
Teplota pro pěstování může být běžná pokojová, v zimě okolo 20 °C. Vzhledem k typu růstu bude nejlepším způsobem převislý způsob pěstování. Rostliny se výborně hodí do závěsných květináčů, kde brzy vytvoří zelenou kaskádu. Velmi pěkně vypadá i zelená stěna. Rostliny v truhlících či květináčích umístíme na vyvýšené místo a necháme je volně viset dolů.
Může to být jak místo u zdi, tak i v prostoru. Velkou výhodou je, že rostliny rostou celkem dobře i jenom z vody, a proto můžeme i po několik měsíců místo květináče použít sklenice jako pěstební nádoby. Stejně jako převislý růst je velmi pěkné nechat rostliny i pnout. Velmi oblíbená a vhodná je mechová hůl nebo tyč z kokosových vláken, která se umístí do středu květináče. Rostlinu k ní poté vyvazujeme. Výhonky ale můžeme také přichytit ke stěně pokoje nebo jim věnovat vysokou poličku.
Zlatolistý šplhavník pěstovaný u tyče z kokosových vláken
Šplhavník nepotřebuje letnění. Pobyt venku v letní sezóně mu prospěje jako většině pokojovek. Nevyžaduje jej ale pro svůj růst nezbytně. Přesazujeme jednou za rok v jarním období. Na přesazení do čerstvé půdy rostlina dobře reaguje rychlým růstem mladých výhonů a listů.
Zmlazování
Rostlina je typická rychlým růstem. Po čase může dojít k vyholování nejstarších částí stonků. To znamená, že listy zde opadají a pěkná je pouze koncová část stonku. Nejlepším řešením je jednou za čas nepěkné stonky zcela odstřihnout a rostlinu případně přesadit. Reakcí je pak růst nových výhonů. Vrcholové části stonků můžeme nechat zakořenit. Množení je nesmírně snadné a rychlé.
V podstatě veškeré odstřižené výhony velice rychle pustí ve sklenici s vodou nové kořeny. Tuto ochotu ke kořenění můžeme využít a namnožit si libovolné množství nových jedinců. Ve chvíli, kdy je již matečná rostlina příliš slabá a nevzhledná, můžeme ji snadno nahradit.
Zdroj informací: Wikipedia, www.ceskestavby.cz
Podívejte se, jakou péči potřebují pokojovky po zimě:
