Myslel jsem, že teď už budu psát jen o několika vynikajících houbách – pomrazkách, a pak až o houbách typicky vánočních. Leč amatérský mykolog míní a podhoubí jeho názor zgruntu změní. V neděli 5. listopadu jsem se vypravil do okolí Kladna a procházel – svým složením dosti pestrými – lesy od Libušína do Kamenných Žehrovic, spíše v naději na úlovek několika vzácnějších druhů strmělek a pavučinců, snad i klouzků a panských hříbků, pověstných svou odolností proti nízkým teplotám. Jenže, ony dosud rostou i ty nejoblíbenější hřibovité houby. Tak znovu a rychle hurá na hřiby!
Nakonec jsem litoval, že jsem si na výpravu do podzimního lesa nevzal pořádný houbařský košík, ale jen několik papírových pytlíků na vzácné mykologické vzorky.
Hřib kovář (Boletus erythropus)
Nejprve se – doslova při cestě – objevily krásně vybarvené plodnice hřibu kováře. To by ještě nebylo nic divného, protože tento čas jim stále svědčí.
Hřib dubový (Boletus reticulatus)
Ale následující nález hřibů dubových – kde jinde než právě pod mladými doubky – mě překvapil o to více, protože jsem si myslel, že právě praváky či dubáky mají již takříkajíc po sezoně. Uvědomil jsem si přitom, nakolik tento houbový cvalík dělá čest svému lidovému pojmenování bílý hřib.
Klouzek kravský (Boletus bovinus)
Klouzků kravských, navzdory druhovému jménu i lidským jazykům libých hub, se daly najít kolem borovic celé početné skupiny či „čarodějné kruhy“. Poznáte je spolehlivě podle slizkého klobouku žemlové barvy a nápadně velkých pórů na jeho spodku.
Hřib dutonohý (Boletus cavipes)
Stačilo poodejít pár desítek metrů, tam kde borovice vystřídaly vtroušené modříny, a objevily se hřiby dutonohé, mezi houbaři obecně známé jako dutonožky. Ani ty si nemůžete splést, charakterizuje je rezavě oranžový klobouk s charakteristickým hrbolkem na temeni.
Prima tip
A následný nález několika panských hříbků, správným pojmenováním hřibů hnědých (Boletus badius), jakož i klouzků sličných (Boletus grevillei) mě ubezpečil, že co se týče hřibové sezony, člověk nemá příliš věřit kalendáři a údajům v houbařských atlasech a vzdávat se předem. Do žen, melounů a zákonitostí růstu hub zkrátka dosud nikdo nevidí, a to se týká i vyslovených specialistů…
Mapami výskytu hřibovitých hub se již řídit nemusíme, jejich autoři totiž poněkud předčasně ukončili „sběr dat“. Jisto je, že podhoubí nyní vydává své plody (správněji plodnice) spíše v nížinách, nejčastěji v jehličnatých lesích, rostoucích na písčitých a kyselých půdách.
Publikováno: 6. 11. 2017, Autor: Jaroslav Vanča , Profil autora: Jaroslav Vanča