Může to opravdu působit trochu nezvykle. Aby se jedlá, ba opravdu lahodná houba jmenovala zrovna hnojník? Ale ona je vůbec zvláštní: působí křehce, elegantně, ba jaksi naparáděně, jako houbová kráska odněkud z exotických pralesů, a přitom v našich drsnějších podmínkách roste a plodí až do zámrazu. Hnojník obecný se řadí mezi houby s léčivými účinky. Prokazatelně snižuje krevní tlak i hladinu cukru v krvi, a především posiluje imunitu!
Hnojník obecný roste až do zámrazu
Hnojník obecný (Coprinus comatus), objevující se po vydatných deštích ve velkých skupinách ještě v listopadu, je houbou na první pohled poznatelná. Je podstatně větší, masitější a vznosnější, než její blízký příbuzný, dříve (a spíše v trsech) rostoucí hnojník inkoustový. Nápadná je bělavým šupinatým kloboukem, jakož i přítomností prstenu na třeni.
Patří mezi tzv. houby hniložijné, tedy s oblibou rostoucí na ruderálních stanovištích, třeba z tlejícího dřeva pod půdním povrchem. Vyskytuje se v nápadných skupinách na pastvinách, hnojených loukách či v zahradách, podél cest či dokonce v nevábných příkopech podél silnic.
Hnojníky není radno zapíjet alkoholem
Mladé, tvrdé a ještě uzavřené plodnice hnojníku obecného jsou chutné v jakékoli úpravě. Pokud však jejich lupeny zrůžovějí, nelze již houbu použít - vaříme-li je třeba v polévce, doslova se v ní ztratí. Dozrávající plodnice hnojníků totiž charakterizuje proces jejich samovolného rozkladu, jemuž se říká autolýza. Problémem je proto hnojníky konzervovat; lze to učinit pouze rychlým vysušením v troubě anebo stejně rychlým zmrazením.
Platí pro ně totéž, co o hnojníku inkoustovém, tedy že jídlo z něj připravené se nedoporučuje zapíjet alkoholem.
Prima tip
Oželíme-li tedy po jídle z hnojníku obecného sklenici piva, je téměř jisté, že si na něm pochutnáme. Je jen zapotřebí kuchyňsky zpracovat plodnice co možná nejmladší, a to jen několik hodin po jejich utržení. Pak je vynikající třeba s těstovinami anebo v karbanátcích. Velmi mladé, ještě uzavřené a tvrdé plodnice jsou vynikající v octě.
Publikováno: 28. 10. 2017, Autor: Jaroslav Vanča , Profil autora: Jaroslav Vanča