reklama

Naučte se včas rozeznávat výskyt parazitů u psů, můžete jim zachránit život

Psy napadají nejrůznější parazité, a pokud je včas neodhalíme, mohou našim miláčkům způsobit i nepěkné zdravotní problémy. Parazité jsou vnější a vnitřní, proto bychom měli alespoň v kostce vědět, jaké potvůrky mohou číhat na psa při procházce venku, ale i v okolí našeho domu, a dokonce i přímo doma.

i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Naučte se včas rozeznávat výskyt parazitů u psů, můžete jim zachránit život (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Parazité u psů

Parazité jsou, jak název napovídá, organismy, které parazitují na svém hostiteli a žijí díky němu "v blahobytu". Český ekvivalent slova parazit je cizopasník. Parazit se může živit tkáněmi svého hostitele, aniž by se ho snažil zabít, přiživovat se na hostitelově potravě či jinak využívat hostitelův organismus (nebo jeho činnosti) a snižovat přitom jeho biologickou zdatnost. Parazitismus vede dříve či později k zániku hostitele, pokud není včas cizopasník rozeznán a zlikvidován. Rozeznáváme parazity vnější a vnitřní. U psů dochází velmi často k "nabrání" vnějších parazitů při procházce ve volné přírodě, vnitřní pak může získat díky nepatřičné stravě. 

Parazity nasbírají psi nejčastěji venku
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Parazity nasbírají psi nejčastěji venku

Mezi vnitřní parazity, kteří napadají psy, řadíme nejčastěji:

  • škrkavky
  • tasemnice
  • vlasovce
  • měchovce
  • tenkohlavce

Do okruhu vnějších parazitů započítáme:

  • blechy
  • klíšťata
  • roztoče
  • všenky
  • zákožky

a mnoho dalších.

Škrkavky

Škrkavky psí (Toxocara canis) jsou oblí červi dlouzí až 15 cm. Žijí v tenkém střevě. Vylučují vajíčka, která se trusem dostávají do vnějšího prostředí, kde dozrávají. Stávají se pak zdrojem infekce pro další zvířata, ale i pro lidi. Tato vajíčka jsou velmi odolná a ve venkovním prostředí vydrží až jeden rok. Larvy u lidí mohou způsobit larvální toxokarózu, což je většinou mírné onemocnění s bolestmi břicha, někdy i teplotou. Psí škrkavky se naštěstí ve střevě člověka nevyvíjejí, ale larvy se mohou usadit v kterémkoliv z orgánů včetně mozku. Odhalit je může jen klinické vyšetření. Inkubační doba je od několika týdnů po několik let.

Proti škrkavkám pomáhá pravidelné odčervování. Téměř každé mládě se rodí s červy v těle, kteří se do nich dostanou přes dělohu matky. A jelikož jsou vajíčka nejrozšířenějších parazitů (škrkavek) vylučována i do mléka, jsou infikována prakticky všechna mláďata. Bývá proto pravidlem štěňata odčervovat od 3. týdne věku jedenkrát měsíčně až do věku asi 4–5 měsíců. Mláďata nejlépe snášejí odčervovací pastu. Odčervování v dospělém věku záleží na tom, jakým způsobem života pes žije. Pokud máte psa setrvale venku, je praktičtější nechávat u veterináře vyšetřit psí trus na přítomnost parazitů. Podle toho se potom aplikuje odčervovací přípravek. Dospělí psi mívají škrkavky jen velmi výjimečně.

Škrkavky způsobují u mláďat rozsáhlé záněty střevního traktu
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Škrkavky způsobují u mláďat rozsáhlé záněty střevního traktu

Tasemnice

Mezi nejrozšířenější tasemnice psů patří tasemnice psí (Dipilidium caninum), která je přenosná na člověka. Zvířata se nakazí pozřením blechy, která je nositelem larválního stádia tasemnice psí. Tasemnice potřebují ke svému vývoji mezihostitele. Tímto mezihostitelem bývají teplokrevní, ale také ryby a především blechy. Lidé se mohou nakazit, když je nakažený pes olízne. Tato nákaza může u lidí probíhat bezpříznakově, ale také s bolestmi až křečemi v břiše, zvracením a průjmem. Riziko nákazy tasemnicí je velmi vysoké u loveckých psů nebo psů, kteří mají blechy. Také tasemnice žije v trávicím ústrojí svého hostitele, zejména ve střevním traktu. 

Při podezření na tasemnici u psa vyhledejte veterináře, nejlépe se vzorkem psí stolice.  Stoprocentním znakem, že je váš pes napaden tasemnicí, jsou shluky vajíček, nalepené na chlupech kolem análního otvoru. Mezi látky, které parazity z těla zvířete vypudí a které působí proti tasemnici psí, patří  např. přípravek praziquantel, nitroskanát a bunamidin. Tyto preparáty předepisuje pouze veterinář. 

Dalším nepříjemným endoparazitem je měchožil zhoubný (Echinococcus multilocularis), který patří mezi nejmenší tasemnice. K nákaze nejčastěji dojde při pozření např. hraboše, který je mezihostitelem. Velmi vzácně může dojít k nákaze u lidí.

Tasemnici pes může získat od blechy
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Tasemnici pes může získat od blechy

Měchovci

Mezi další vnitřní parazity se řadí měchovec psí (Ancylostoma caninum), který parazituje v tenkém střevě masožravců a patří mezi hlísty. Psi se mohou nakazit kůží. Infekční larvy měchovce jsou dokonce schopné pronikat i přes kůži chodidel lidí a není tedy zapotřebí jejích vajíčka pozřít. Larva měchovce psího způsobuje hostiteli zranění v místě vstupu do kůže a zanechává na povrchu ránu náchylnou k druhotné infekci. Ve střevech se měchovec psí uchytí a živí se střevní výstelkou a částečně i krví. Jsou hlavním důvodem, proč pes trpí chudokrevností a má krev ve výkalech. 

Proti měchovci existuje celá řada antihelmentik, což jsou přípravky k vypuzení a zahubení vnitřních parazitů ve střevech zvířat. Při léčbě je navíc velmi nutné věnovat extrémní péči hygieně psa a zejména důsledně odklízet jeho exkrementy.

Larva měchovce psího způsobuje hostiteli zranění v místě vstupu do kůže
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Larva měchovce psího způsobuje hostiteli zranění v místě vstupu do kůže

Vlasovci

Vlasovec psí (Dirofilaria immitis) je často označován jako srdeční červ, který parazituje v krevním řečišti hostitele. Vývoj parazita probíhá přes mezihostitele, kterým je komár. V České republice zatím objeven naštěstí nebyl. Můžeme se s ním ale setkat v jižní části Evropy.

Tenkohlavci

Tenkohlavec liščí (Trichuris vulpis) je jedním z nejběžnějších typů střevních parazitů u psů. Tenkohlavci se zabydlují v oblasti přechodu tenkého střeva do tlustého střeva. Přichytávají se na střevní stěnu a podobně jako měchovci se živí krví. Následně se také dostávají společně se stolicí do půdy. Zvíře se může nakazit, pozře-li např. trávu, hrabe v hlíně nebo si hraje s hračkami, které se dříve dostaly do kontaktu se zemí. Psi infikovaní těmito červy nemusí vykazovat žádné příznaky. Při závažné infekci se může objevit krvavý průjem. Pokud však infikovaný pes není včas léčen, může dojít k vážnému onemocnění, a dokonce k úhynu. 

Tenkohlavci způsobují ve finále úhyn zvířete
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Tenkohlavci způsobují ve finále úhyn zvířete

Blechy a ti druzí

Vnější parazité žijí na hostiteli z vnějšku, zejména na kůže, v srsti, někdy se zavrtávají pod kůži nebo zalézají do zvukovodů a dalších tělních otvorů. Živí se převážně krví, někteří požírají mikroskopické částečky kůže. 

Zvlášť blechy jsou zákeřní parazité, kteří kromě toho, že intenzivně sají krev a vytváří na kůži postiženého jednice nepříjemné a svědivé kousance, přenášejí ještě celou řadu nejrůznějších chorob a bývají mezihostiteli pro vnitřní parazity (tasemnice).

Blechy jsou nebezpečnými přenašeči dalších parazitů i závažných chorob
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Blechy jsou nebezpečnými přenašeči dalších parazitů i závažných chorob

Blechy a mnoho dalších vnějších parazitů odradíme od psů antiparazitickými obojky nebo aplikací pipetky s účinnou látkou (Arpalit, Fyprist nebo Frontline). Pokud nám pes nadělí blechy až domů, je nutná plošná dezinfekce celého objektu. Blechy totiž před našimi úklidovými prostředky rády zalézají do škvír v podlaze, za zárubně a do dalších, těžko přístupných míst, kde v klidu počkají, až nás neustále smýčení a vytírání přestane bavit. Proto je lepší použít opravdu účinný prostředek (např. Biokill), avšak za předpokladu, že se doma nezdržují žádná další domácí zvířata. Pokud už pes má blechy, je důležité ho také vykoupat a blechy vyčesat a zlikvidovat. 

Podobně razantně přistupujeme i k likvidaci klíšťat, přisátých na kůži psa. Klíště je potřeba co nejdříve mechanicky odstranit, nejlépe pomocí speciální pinzety nebo kleštiček, které seženete v prodejně s potřebami pro domácí mazlíčky nebo v lékárně. Klíště likvidujte vhozením do ohně či spláchněte do klozetu. Nikdy ho nevyhazujte do odpadkového koše, umí si najít cestu ven. Klíšťata jsou přenašeči závažných chorob jako je lymská borelióza, babezióza nebo ehrlichióza, tyto choroby jsou přenosné na člověka.

Klíšťata jsou jedni z nejzákeřnějších vnějších parazitů
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Klíšťata jsou jedni z nejzákeřnějších vnějších parazitů

Všenky (Mallophaga) pasou po kůži. Zvířata kromě nepříjemného svědění ohrožují také přenosem tasemnice. K jejich odstranění pomůže postřik a spolehlivě je odradí odčervovací tablety.

Zákožky (Sarcoptes scabiei L.) jsou přenašeči svrabu, u zvířat známého jako prašivina. Žije ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky způsobující svědění. Živí se tkáňovým mokem a rohovinou. Zákožky přednostně osídlují řídce ochlupená místa na spodní straně těla, ale také ušní boltce, okolí loketního a hlezenního kloubu a oháňku. Průvodním znakem onemocnění je vysoká svědivost, zvířata se snaží postižená místa škrabat, olizovat či vykusovat. Při výskytu prašiviny zvířata nakonec hynou. Prevence spočívá především v eliminaci psů od divokých zvířat, která prašivinou trpí poměrně často. V případě léčby se podává přípravek ivermektin. Osvědčilo se i mazání postižených míst rozmarýnovým olejem, ale ten zahubí pouze dospělé zákožky, avšak jejich vajíčka přežijí.

Zákožka svrabová způsobuje rozsáhlé dermatitidy a prašivinu
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Zákožka svrabová způsobuje rozsáhlé dermatitidy a prašivinu

Zdroj: mazloun.cz, wikipedie, www.wikihow.cz, blog.petcenter.cz

Podívejte se, jakými nemocemi psi nejčastěji trpí v zimě:

Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.

Publikováno: 10. 11. 2021, Autor: Martina Pilzová, Profil autora: Martina Pilzová