Suchozemská želva prospívá na zahradě i v teráriu aneb Mazlíček v krunýři, který v zimě spí
Mezi domácí mazlíčky patří i chov suchozemské želvy. Nejčastěji jsou chované želva zelenavá (Testudo hermanni), želva žlutohnědá (Testudo graeca) a želva vroubená (Testudo marginata). Želvy je ideální chovat od jara do podzimu ve venkovním travnatém výběhu. Pokud nemáte tuto možnost, měli byste zvolit terárium s co největší plochou dna.
Chov suchozemských želv na zahradě
Zahradní travnatý prostor by měl být co největší a umístěný na co nejslunnějším místě. Ohrádka by měla být zapuštěná do země, aby se želvy nepodhrabaly. U malých mláďat je vhodné zakrytí pletivem, aby se k nim nedostaly kočky, kuny a ptáci. Ve výběhu musí být vhodný domeček, naplněný např. hrubými neprašnými hoblinami, do kterých se želvy na noc zahrabávají. Domeček jim také poskytuje stín v příliš horkých dnech. Jakmile nehrozí přízemní mrazíky, je vhodné mít želvy trvale venku a není potřeba je přenášet na noc dovnitř. Dospělé želvy lze mít ve výběhu od března do srpna a zbytek roku mohou být uložené k zimnímu spánku. Malá mláďata zimují kratší dobu, a mezitím je musíte umístit do terária.
Želvy během dne nachodí překvapivě velké vzdálenosti. Terárium s co největší plochou dna by mělo co nejvíce větrat, nejlepší je, když je shora zcela odkryté. Na dno můžete umístit písek, štěrk, Lignocel (drcené kokosové skořápky), nebo směs těchto materiálů. Jeden roh terária by měl být chladnější a měla by tam být vyšší vrstva měkčího substrátu (např. ten Lignocel), který udržujte stále vlhký. Nad tímto vlhkým rohem může být umístěn domeček. Na opačném rohu terária je nutná výhřevná žárovka, pod kterou by se měla pohybovat teplota mezi 35–40 °C. Dále je nutností zdroj UVB záření, který nahrazuje přirozené sluneční světlo. Bez UVB záření želva nedokáže zpracovávat vápník a měkne jí krunýř. Existují i žárovky, které zároveň hřejí a zároveň produkují UVB. Osvětlení musí být napojené na spínací hodiny, aby byl zajištěn pravidelný režim. To je důležité zejména při přípravě na zimování. Želvu není vhodné nechávat volně v bytě. Potřebu vykonává, kde ji napadne a na chladné podlaze může snadno nastydnout.
Chcete začít s chovem suchozemských želv? Jak prozrazuje Miloš Kroupa, začínající chovatelé se nejvíce obávají zimování. „Pravidelně zimované želvy jsou obvykle aktivnější, žravější a dožívají se vyššího věku (60–80, popř. i více let). Nejstarší želvě, kterou jsem viděl a která nikdy nezimovala, bylo 26 let,“ říká chovatel.
Mláďata želvy zelenavé, žlutohnědé a vroubené (zleva)
Ve venkovním výběhu se želva zazimuje sama. Postupně přestane přijímat potravu, vylézat z domečku, zahrabává se hlouběji do substrátu. Když začnou hrozit přízemní mrazíky, musí se přestěhovat do vhodného zimoviště a je po starostech. „Jenom pozor, aby se nezahrabala někde mimo domeček, protože potom může být velmi obtížné ji nalézt. Je sice možné, že by zimování venku přežila, ale není to zcela bezpečné,“ dodává chovatel.
Vhodná příprava na zimování v teráriu je o něco obtížnější. Je třeba postupně snižovat nejen teplotu, ale také dobu osvitu, nastavenou na spínacích hodinách! Želvu cca 14 dní před přendáním do zimoviště přestaňte krmit a pravidelně ji koupejte ve vodě pokojové teploty, aby se lépe vyprázdnila. V zimovišti by měla být teplota ideálně od 4 do 8 °C. Ideální je nepromrzající sklep nebo lednička. Ve sklepě musíte zajistit, aby se k želvě nedostali hlodavci – zejména potkani! Želvu zahrabte v neprůhledné bedně do vyšší vrstvy mírně vlhkých neprašných hoblin nebo jiného materiálu, který po navlhčení neplesniví (např. bukové nebo dubové listí). Je-li želva správně zazimovaná, zůstane zahrabaná v substrátu. Pokud se stále vyhrabává na povrch, udělali jste někde chybu a zimování raději ukončete. Odzimování musí být také postupné, ale může probíhat rychleji než příprava na zimní spánek.
