Ani víkendové lijáky dosud nepřiměly vyschlé podhoubí v centrálních Čechách k vytváření většího množství plodnic oblíbených druhů hub. A stalo-li se tak, zapříčinily ihned jejich zkázu. V lesích v okolí Prahy se mi takto alespoň naskytl smutný pohled na stovky plodnic hřibů žlutomasých neboli babek (Xerocomus chrysenteron), zcela znehodnocených „plísňovým“ povlakem nedohubu zlatovýtrusného. Byl bych přišel s prázdnou, kdyby se mi při návratu nepodařil jedinečný nález lesklokorky lesklé (Ganoderma lucidum).
Poměrně vzácná, a přitom neobyčejně nápadná plodnice lesklokorky lesklé má trochu exotický vzhled. Ta „moje“ vyrůstala ve starém ovocném sadu zdánlivě ze země, ve skutečnosti však jde o houbu saprofytickou či parazitickou, rostoucí na kmenech a pařezech, ale někdy právě i ze starých kořenů, skrytých pod půdním povrchem.
Její plodnice odpovídá jejímu druhovému i rodovému jménu, vskutku působí, jako by ji kdosi nalakoval. Škeblovitý či ledvinitý klobouk je nápadně barevný – rezavě červenohnědý se světle žlutou růstovou zónou na okraji klobouku. Uzlinatě válcovitý třeň rovněž působí, jako by byl nalakovaný, navíc vyrůstá excentricky z okraje klobouku.
Asijská medicína používá lesklokorku jako důležitou, na trzích velmi ceněnou ingredienci posilujících léků (z mnoha přípravků ji tak i u nás známe pod jménem reishi – neboli houbu dlouhověkosti). Byl z ní izolován polysacharid, příznivě ovlivňující imunitní systém. Na rozdíl od jiných hub používaných v asijské medicíně, byl účinek lesklokorky prokázán i evropskými odborníky (především proti metastázám), a proto se dnes pěstuje i průmyslově.
Prima tip
Vysušené a rozemleté plodnice lesklokorky se používají ve formě čajů, prášku, tinktury i sirupu. Množství účinné látky sice může být nižší než u průmyslově vyráběných extraktů, za vyzkoušení však takovéto „domácí použití“ stojí. Mimo výše zmiňovanou medikaci působí i proti astmatu, alergiím a ekzémům, přispívá k regeneraci jater, snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi.
Publikováno: 5. 9. 2017, Autor: Jaroslav Vanča , Profil autora: Jaroslav Vanča