reklama

Méně známá lovecká plemena se představují

Takového jezevčíka nebo českého fouska znají i ti, kteří se o kynologii a myslivost příliš nezajímají. Ale už jste někdy slyšeli třeba o barbetovi nebo lundehundovi? I oni patří do početné skupiny loveckých psů. U nás jsou sice velkou vzácností, ale ve svých domovinách jsou dodnes používáni v myslivecké praxi. A zvládají i roli domácích mazlíků.

Italská kynologická chlouba – skupina krásných italských brakýřů (Zdroj: Depositphotos)

O loveckých psech, kteří doprovázeli člověka a pomáhali mu, se můžeme dočíst už ve starověkých pramenech. Bylo by ale nespravedlivé domnívat se, že lidé je považovali jen za své služebníky. Pro své vynikající vlastnosti se stali i ceněnými čtyřnohými přáteli.

Glen of Imaal
Glen of Imaal teriér je dnes oblíbeným rodinným psem, ale ze svých loveckých vlastností nic neztratil (Zdroj: Depositphotos)

V malém těle velké srdce

Pro lov se nepoužívají jen velcí psi jako honiči nebo slídiči, ale své místo v myslivecké kynologii mají i ti vzrůstem menší. Jsou to především norníci jako jezevčíci nebo mnozí teriéři. V Irsku mají vlastní plemeno teriéra se vznešeným názvem Glen of Imaal. Je to rozkošný rošťák, který nezapře teriéří krev. Je hravý, přátelský, ale také statečný a trochu svéhlavý. Na rozdíl od jiných teriérů není tolik uštěkaný. To vše přispělo k tomu, že se z něj stal rodinný pes, který není příliš náročný na pohyb a poměrně dobře se snáší i s ostatními zvířaty, včetně koček.

Maďarsko je nejen zemí, kam rádi jezdíme do termálních lázní a na ochutnávku proslulých dobrot. Vyšlechtili zde také několik psích plemen, která jsou u nás prakticky neznámá. Slyšeli jste například někdy o mudim? Jeho předky používali už před staletími nejen pro lov vysoké zvěře, ale také jako pasteveckého pomocníka a spolehlivého hlídače. Dnes je mudi především rodinný společník, určitě i proto, že bývá nekonfliktní a miluje děti a jejich hry. Své rodině je bezmezně oddaný a je ochoten kdykoliv zasáhnout na její obranu.

Mudi
Vypadá trochu jako voříšek, ale je to mudi – jedno z maďarských národních plemen (Zdroj: Depositphotos)

Na skok do Skandinávie

Příroda Skandinávského poloostrova je dodnes divoká a krásná a vždy byla proslulá bohatstvím lovné zvěře. Nemůžeme se tedy divit, že obyvatelé severu Evropy si během století vyšlechtili psí plemena, která se stala při lovu nepostradatelnými pomocníky.

Ve Finsku je dodnes oblíbený finský špic, který byl původně užíván hlavně na lov ptáků. Je to veselý a nenáročný pes, kterého sice nebaví výcvik, ale tento nedostatek vynahradí láskou ke své rodině. Původně se choval jen na venkově, ale zvládne i život ve městě, pokud se mu dostane správná dávka pohybu. Podobně jako mnoho jiných severských psů má samočisticí srst, a přestože jsou jeho chlupy dlouhé a potřebují česání, nedrží se v nich nepříjemný pach.

Finský špic
Finský špic je rozkošný a nekomplikovaný. Jen po něm raději nechtějte příliš výcviku (Zdroj: Depositphotos)

Norské slovo "lundefugl“ znamená papuchalk a staří norští lovci si pro vybírání papuchalčích hnízd vyšlechtili speciálního psa, kterému se říká lundehund, nebo také norský ptačí pes. Není velký, váží jen kolem sedmi kilo, a díky rozpustilé povaze se z něj postupně stává spíše společenské plemeno. Nemá rád velký dril, takže není pro majitele, kteří chtějí "superposlušného“ psa.

Lundehund
Lundehund má smysl pro humor a je pěkně mazaný (Zdroj: Depositphotos)

V zemi galského kohouta

Francouzi psi milují a z této velké a krásné země pochází velké množství plemen, včetně těch loveckých. Některá jsou známá jenom v domovských regionech, jako je tomu například u pikardského modrého ohaře ze severofrancouzské Pikardie. Má všestranné nadání, je temperamentní, miluje děti, takže když mu dopřejete dostatek pohybu, bude z něj dokonalý společník pro celou rodinu.

Pikardský ovčák
Modrý pikardský ovčák připomíná kokršpaněla na vyšších nohách (Zdroj: Depositphotos)

Asi nejznámější z francouzských regionálních loveckých plemen je bretaňský ohař, který se objevuje občas i na našich výstavách psů. Stejně jako jeho pikardský příbuzný se snadno cvičí a jeho výcvik zvládnou i mírně pokročilí kynologičtí začátečníci. Na rozdíl od "pikarďana“ je ale stále hlavně loveckým psem, a i když vychází dobře s dětmi a dalšími zvířaty, nejšťastnější je na lovu.

Z Francie pochází také barbet, původně lovecký pes, který miluje vodu a plavání. A stejně tak je oddaný „svým“ lidem, zvláště dětem. Jeho výcvik není náročný, proto se dnes uplatňuje spíše jako společenský pes pro aktivní majitele, kteří mají rádi dlouhé procházky v přírodě, které zbožňuje i barbet.

Štěňátka barbetů
Štěňátka barbetů jsou jako malí čertíci (Zdroj: Depositphotos)

Pod jižním sluncem

Domovem krásných loveckých psů je rovněž Itálie. Vyznačují se zvláštní elegancí a příjemnými povahami. Italský brakýř není rozhodně žádný drobeček, protože může v kohoutku měřit až kolem 67 cm, ale je velmi inteligentní a poddajný, takže se z něj stal oblíbený rodinný společník. Je velmi citlivý, nesnáší křik, zbytečné emoce a tvrdý výcvik, důležitá je proto při jeho výchově empatie a pochopení.

Podobná charakteristika platí i na spinoneho, který je ještě o pár centimetrů vyšší než brakýř. Je ale velmi přítulný, milý a přátelský: Doslova zbožňuje, když se někde sejde mnoho lidí a on si může užívat jejich společnost. Miluje vodu a neustálý pohyb, takže potřebuje hodně prostoru. I to může být důvod, že je stále chován spíše jako "lovec“.

Spinone
Spinone pochází z Itálie a je to takový laskavý dobrák (Zdroj: Depositphotos)

Pejskovi věnujte dostatek péče

Publikováno: 23. 6. 2021, Autor: Romana Slaninová, Profil autora: Romana Slaninová