Ucho Jidášovo: Zvláštní houba připomínající ušní boltec chutná i léčí
Roste bez přestávek po celý rok. Leč ve chvíli jejího nedávného nálezu jsem dostal vysloveně chuť na zeleninový salát, v němž právě ona tvoří tu nejdůležitější ingredienci. Ve vedrech, která jsme zažívali, je totiž vynikajícím osvěžením. Už víte, o které houbě je řeč? Ano, je to ucho Jidášovo neboli boltcovitka bezová, již si lidé u nás v posledních letech oblíbili jak pro její zvláštní konzistenci, tak pro její léčebné účinky. Kupovat si pytlíčky sušené houby, kterou si můžete v čerstvém stavu natrhat na kdejakém bezovém keři, zdá se ovšem poněkud zbytečným…
Ucho Jidášovo neboli boltcovitka bezová (Hirneola auricula-judae) je zvláštní houba, až znepokojivě připomínající lidský – svou průsvitností možná spíše netopýří – boltec, která potřebuje ke svému životu vlhké přítmí. Často ji proto nalezneme v roklinách, při potocích, na kmenech a větvích černého bezu, většinou na již mrtvém dřevě, na němž jsou její lasturovité, gumovitě pružné plodnice bočně přirostlé (ve středověku byla známa jako pryskyřice, kterou roní bezový keř).
Ucho Jidášovo jako léčivka
Její léčivé účinky znali čínští léčitelé již několik před několika tisíciletími. U nás ji doporučoval Mattioliho Herbář „proti oteklému hrdlu a neduživým očím“, dále pak „proti vodnatelnosti, bolesti hlavy z horkosti a na červené otoky“. Starší oficiální medicína ji uváděla jako „změkčující prostředek u zánětlivých infiltrátů kožních a podkožních“, dnes se používá k úpravě krevního tlaku (snižuje jej však pouze v případě, byl-li předtím chorobně zvýšený).
Ucho Jidášovo na talíři
Jinak je ovšem boltcovitka žádanou jedlou houbou, především v takových pokrmech, kde se její zvláštní chrupavčitá konzistence stává chuťovou prioritou. Připomeňme zde, že její plodnice je složena ze tří vrstev, z nichž ta vnitřní, želatinózní, při smažení na tuku slyšitelně praská.
Prima tip
Ucho Jidášovo je vhodné k přípravě pokrmů čínské kuchyně včetně polévek, výborné je ovšem i v typickém českém rizotu spolu s mrkví a hráškem. V horkých dnech pak přijde k chuti i v čerstvém stavu, ve studených zeleninových salátech, zejména v okurkovém a celerovém. Máme-li zásobu sušených plodnic, „oživíme“ je velmi jednoduše – několikaminutovým povařením. Vývar rozhodně není radno vylévat, protože po oslazení se dá pít jako léčivý čaj!
Publikováno: 10. 8. 2017, Autor: Jaroslav Vanča , Profil autora: Jaroslav Vanča
