Eurasier - chlupatý citlivka, který nesnáší samotu
Je plný energie a touhy po pohybu, svou rodinu miluje nadevše. Tenhle sympatický chlupáč v sobě spojuje vlastnosti tří slavných psích plemen, ovšem on sám je mezi svými příbuznými tak trochu raritou. Pokud jste se s eurasierem ještě nesetkali, můžete ho poznat alespoň prostřednictvím našeho článku.
Eurasier je u nás prakticky neznámým plemenem (Zdroj: Depositphotos)
Sousední Německo je kynologickou velmocí a jako zemi původu ji mají ve svém standardu uvedeny mnohá plemena. Z těch nejznámějších je například německý ovčák, německý ohař, německá doga, leonberger nebo jezevčík. Do tohoto seznamu patří od roku 1973 také eurasier.
Jak to všechno začalo
Eurasier je psím plemenem, které bylo cíleně vyšlechtěno v druhé polovině 20. století. Za jeho vznik vděčíme jistému Juliu Wipfelovi, který někdy kolem roku 1960 shromáždil další nadšence a začal se šlechtěním plemene, které v počátku vzniklo spojením dvou Wipfelových nejoblíbenějších ras čau čau a vlčího špice. Nové plemeno nazval vlčí čau, jenže ke schválení Mezinárodní kynologickou federací FCI muselo ujít ještě kus cesty.
Aby mohl být eurasier zapsán do seznamu schválených plemen, musel prokázat tzv. věrohodnou plemennou řadu, z které byl vyšlechtěn, a ani z názvu vlčí čau nebyla FCI nadšená. Wipfel to ale nevzdal a došlechtil rasu přidáním samojeda. Protože se v novém plemeni snoubila plemena evropská i asijská, vymyslel nakonec i název, který schvalovacím procesem prošel. A ještě pěkně symbolizuje spojení dvou kontinentů. Pak už nic nebránilo tomu, aby se v roce 1973 eurasier stal nejmladším německým uznaným psím plemenem.
Z každého něco
Wipfelovi se podařilo spojit v něm mnoho předností tří výchozích ras. Vznikl vyrovnaný, klidný, přátelský, ale také ostražitý pes. I když se někdy projevuje trochu svéhlavě, je dost inteligentní, aby ho mohl cvičit i kynologický začátečník.
Jestli je pro eurasiera něco typického, je to naprostá oddanost rodině. Miluje svého pána, miluje děti, a jestli něco nesnáší, pak je to samota. Kdo se pro něj rozhodne, neměl by právě na tuto skutečnost zapomínat. Není to zkrátka pes, kterého můžete nechat půl dne samotného hlídat dům, protože potřebuje neustálý kontakt s lidmi.
Pověstná je jeho citlivost. Například štěňátka, která si přivezete domů, pláčou často víc, než je obvyklé. Potřebují, abyste byli s nimi, třeba i několik nocí, než si zvyknou. Nepodlehněte ale jejich roztomilosti a neberte si je do postele, zcela postačí, když si budou vědoma vaší přítomnosti. Někteří mladí psi zkrátka hůře zvládají příchod do cizího prostředí, což se může projevit dokonce menšími trávicími obtížemi. Nejedná se ale o nic závažného, spíše to souvisí s citlivou duševní soustavou tohoto plemene.
Eurasier je také hodně živý, proto potřebuje dlouhé procházky a výlety, na kterých se něco děje, takže pro něj musíte mít stále připraveny jeho oblíbené hry. Zvládá i psí sporty, hodí se dobře třeba pro agilitu, ale zbožňuje také plavání. Přestože všechna plemena, která přispěla k jeho vyšlechtění, byla v minulosti používána v lovecké praxi, eurasierovi zcela chybí lovecký pud a při pobytu ve volné přírodě nehrozí, že by vyrazil za srnkou nebo zajícem.
Většinou dobře snáší jiné psy a neprojevuje se agresivně. Není sice zrovna vynikající hlídač pozemku nebo domu, ale coby osobní strážce svého pána je výborný. Jakmile se k vám začne někdo chovat zle nebo agresivně, eurasier to rozhodně bude chtít řešit.
Jeho výcvik není složitý, ale neměl by být zbytečně tvrdý. Takže je zapotřebí cviky často opakovat a trpělivě vysvětlovat. Protože miluje děti, ty starší se mohou do cvičení bez problému zapojit. Nemusíte mít o ně zbytečné obavy, protože pokud se eurasierovi něco nebude líbit, nejspíš se v klidu sebere a odejde pryč, místo aby se snažil získat převahu agresivním chováním.
Dosti specifická je eurasierova srst. Skládá se ze dvou vrstev, ze spodní, která je hustá, a vrchní dlouhé, která leží volně po celém těle. Potřebuje pravidelné pročesávání, alespoň jednou za dva dny. Štěňata a mladé psy můžete česat i častěji, protože mají jemnější srst, která se více cuchá. Pokud na vyčesání zapomenete, začnou se eurasierovi tvořit chuchvalce, s kterými už pak nelze udělat nic jiného než je odstřihnout.
Na druhou stranu se nedoporučuje česat dospělého psa každý den, protože byste ho mohli připravit o značnou část podsady. Zbarvení srsti má ve standardu dovolenou prakticky každou barvu, a to i v různých kombinacích. Nepovolená je pouze bílá, bílá skvrnitá a játrově hnědá. Dospělí psi dosahují v kohoutku mezi 50 až 60 cm, feny pak mezi 48 až 56 cm. Váha se pohybuje mezi 22 až 32 kg, pochopitelně psi jsou těžší a mohutnější. Zcela typický je pro tuto rasu silný ocas stáčející se k jedné straně.
Trápí vašeho psa alergie, parazité nebo má fleky na kůži? Podívejte se na video, kde se dozvíte, jak správně pečovat o zdavou i citlivou kůži psa.
Eurasier je v Česku stále kynologickou zvláštností. Na výstavách se běžně objevují jeden nebo dva jedinci, jednou nebo dvakrát do roka má některá chovatelská stanice štěňata. Jejich cena není zrovna nejnižší, pohybuje se kolem 30 tisíc a výše. Mnozí zájemci o toto plemene si pro nedostatek domácích odchovů dovezli štěně ze zahraničí. Pak ovšem musíte počítat s ještě vyšší pořizovací cenou. Chov zastřešuje Eurasier klub (www.eurasier.cz), kde najdete také aktuální informace o dění, výstavách, případně i o nabídce štěňat.
U zrodu eurasiera stála tři plemena, která se v lecčems podobají, ale mají také mnoho odlišností.
Vlčí špic: Další z plemen, které má v rodokmenu jako rodnou zemi Německo. Dnes je to spíše společenské plemeno, ale býval to výborný lovecký pes na škodnou a osvědčil se také jako zdatný hlídač stavení. Je ostražitý a potřebuje pevnou ruku při výchově, ale svou rodinu včetně dětí miluje.
Eurasier nezapře, že právě vlčí špic patří mezi jeho předky
Čau čau: Tento pes původem z Číny má za sebou rovněž loveckou minulost. Ve své domovině byl chován také pro své maso. Dodnes má pověst dobrého hlídače, ale i věrného kamaráda celé rodiny.
Nezapomínejte pečovat o psí tlapky. Podívejte se na video a naučte se správně zastřihovat drábky, stříhat srst mezi polštářky a promašťovat packy jak v zimě, tak v letních měsících.
Publikováno: 21. 4. 2021, Autor: Romana Slaninová, Profil autora: Romana Slaninová
