reklama

Velikonoce nejsou jen pomlázky a kraslice, je to také mnoho různých tradic a zvyků

Nejen pro křesťany jsou Velikonoce těmi nejkrásnějšími svátky v roce. Symbolizují nový život, a známky vzkříšení jsou v tyto první jarní týdny patrné všude kolem nás. Podobné pocity radosti a naděje prožívali už naši dávní předkové v pohanských dobách a mnohé jejich velikonoční zvyky přežily staletí. Některé z nich udržujeme ve velké míře dodnes, například barvení kraslic nebo velikonoční koledování, jiné už žijí jenom v krajích se silným národopisným cítěním. A o dalších se dočteme už jen v literatuře.

Velikonoce nejsou jen pomlázky a kraslice (Zdroj: Depositphotos)

Přeneste se s námi na chvíli o nějakých 150 let zpátky, kdy se zvláště na vesnicích ještě hojně dodržovaly nejrůznější tradice a obyčeje, které souvisely s venkovským životem i se zemědělskými pracemi, které začínaly po několika měsících zimního odpočinku. Možná v nich najdete inspiraci pro letošní Velikonoce a přinesou potěšení a naději i vám a vašim blízkým.

Hostina
Velikonoční pokrmy mají také svou tradici a posloupnost (Zdroj: Depositphotos)

Vypěstujte si vlastní osení

Už několik týdnů před nástupem velikonočních svátků obvykle začínáme s jarní výzdobou našich domovů. Většina z nás ve spěchu nakoupí osení a všemožné dekorace (vyrobené bůhvíkde) v supermarketu, ale tím se připravujeme o velkou radost. Pokud si uděláte tak trochu staročeské Velikonoce, možná uvidíte svátky jara najednou docela jinak…

Osení
Vypěstujte si vlastní osení (Zdroj: Depositphotos)

Osení bývalo symbolem začátku práce na poli a upomínkou, že ze země vzejde z každého zrnka nový život. Určitě i vám a vašim dětem se bude líbit, když si osení vypěstujete doma sami – rychlená zrnka seženete v drogerii nebo v květinářství. Nemusí to být jenom oves nebo ječmen, ale také čočka, či řeřicha. Ta se díky svým drobným lístečkům výborně hodí k výsadbě do menších nádob nebo dokonce do skořápek od vajíček, z kterých pak můžete vytvořit jednoduchou, ale nápaditou dekoraci prakticky do každé místnosti.

Osení zdobíme nejen kraslicemi, ale rovněž figurky zvířátek. Zapomeňte na už trochu „okoukané“ kuřátka a slepičky, všichni živí tvorové k jaru patří, takže se tu otevírá prostor pro nejrůznější zpěvné ptáčky, koťátka, štěňátka, ovečky, telátka, zkrátka, co kdo má rád…

Zajíček
Velikonoční zajíček je jeden z tradičních symbolů (Zdroj: Depositphotos)

Zvířecí trojice

Budeme-li se držet křesťanské velikonoční tradice, velikonočního zvířetník tvoří beránek, holubička a zajíc, takže bychom na ně neměli v našich velikonočních přípravách a oslavách zapomenout.

Určitě se to nestane beránkovi, který se u nás peče jako hlavní sváteční dezert. Zaslouží si ovšem připomenout, že je také zosobněním nevinnosti, čistoty, pokory a obětování se.

Holubice, nejlépe bílá, symbolizuje klid a mír. V některých zemích, například v Itálii, plní o Velikonocích roli našeho beránka a italské hospodyňky zvou rodinu na sváteční zákusek v podobě holubičky. Symbolem skromnosti a pokory je zajíc, protože v Bibli se o něm mluví jako o maličkém tvoru, který je velmi moudrý a dovede se vyhnout leckterému nebezpečí.

Beránek
Beránek je zosobněním nevinnosti, čistoty, pokory a obětování se (Zdroj: Depositphotos)

V barvách naděje

Co je zelené a kvetoucí se k oslavám svátků znovuzrození vždycky hodí. Takže nejen osení a kočičky, ale také vše kvetoucí a pocházející z přírody. Narcisky, petrklíče, pryskyřníky, tulipány, hyacinty a další květiny, stejně jako dekorace z vrbových proutků a jiných přírodnin nejsou jen samoúčelnou ozdobou našich domovů. Zároveň by nám měly připomínat, že každé jaro se příroda probouzí a my s ní, že jsme její součástí a máme ji mít v úctě. A že vždycky je kolem nás všudypřítomná naděje…

Až budete tedy věšet na domovní dveře krásný velikonoční věnec, uvědomte si, že je symbolem nekonečnosti času, střídání ročních dob, nesmrtelnosti a koloběhu života a chrání dům před vším zlým.

Mezi jarními květinami převažují ty žluté, která symbolizuje hřejivé sluneční paprsky. Ale důležitou velikonoční barvou je červená, barva krve, a tedy i života. Tu můžete při výzdobě domácnosti doplnit bílou, tradičně zastupující nevinnost, a hnědou - barvou Matky Země.

Věnec
Vejce jsou symbolem narození a nového života (Zdroj: Depositphotos)

Nejdůležitější týden

Oslavy Velikonoc vždy vrcholily v Pašijovém týdnu (někdy se mu říká i Svatý týden), který předchází Božímu hodu velikonočnímu (Velikonoční neděli) a Velikonočnímu pondělí.

Dříve začínaly všemožné sváteční přípravy na Škaredou středu. Tehdy se zastavila veškerá těžká práce a v domácnostech se uklízelo a smýčilo ve všech koutech, vymetaly se saze z komínů a pecí, proto se tomuto dní také říkávalo Sazometná nebo Smetná středa, někde se v chalupách i bílilo. Pečlivý úklid byl nejen touhou po čistotě, ale měl také vyhnat zlé duchy.

Na Zelený čtvrtek nejenom odlétají zvony do Říma a děti chodí s řehtačkami, ale pro naše předky byl dnem, kdy se věnovali hlavně očistě těla a duše. Protože k tomuto období patří i půst, jedla se prostá jídla, třeba ráno jen chléb nebo jidáše z kynutého těsta s medem. Hlavní jídlo bylo bezmasé, ovšem nesměly v něm chybět zelené věci jako kopřiva, šťovík, listy pampelišek, špenát nebo zelí.

Peřiny a podlahy se pošlehávaly proutkem posvěceným o Květnou neděli, někde se domy vykrápěly odvarem ze šesti bylin vařených v trojí vodě. To vše mělo přinést požehnání a odvrátit od domovních dveří zlo.

Bylinky
Na Zelený čtvrtek se jedly bezmasé pokrmy, ale nesměly v nich chybět zelené věci (Zdroj: Depositphotos)

Tajemný Velký pátek

V lidové tradici, která sahá až pohanských časů, je tomuto dni přisuzován vliv tajuplných sil. Otevíraly se skály s poklady, kouzla byla všude kolem a nadpřirozené bytosti pořádaly své rejdy. Magická síla Země byla zkrátka na svém vrcholu, a pro lidi nastal čas nejen obav z jejich vlivu, ale také pokračující očisty těla i domova, aby od sebe odehnali nemoci.

O Velký pátek bychom neměli nic půjčovat, aby půjčenou věc někdo neočaroval. Nesmělo se také prát prádlo, protože by se namočilo od Kristovy krve, a také se nesmělo pracovat na polích a zahradách, aby se nehýbalo se zemí, která byla o Velký pátek posvátná.

 

Když vše vrcholí…

V očistě můžeme pokračovat o Bílou sobotu, v den, kdy se znovu rozezní zvony a v kostelech jsou obřadně zapalovány zvláštní silné svíce z bílého vosku zvané paškály. Ty bývají i zdobeny, často je na nich aktuální letopočet.

V neděli, tedy o Božím hodu velikonočním, se po obědě vycházelo na venkově do polí a na jejich okraje se pro požehnání zapichovaly tři křížky vyrobené z kočiček a skořápky z vajec se ze stejného důvodu zahrabávaly na zahradě.

To vše bylo předzvěstí vrcholu Velikonoc, tedy Velikonočního pondělí. Smutky a obavy ze všeho zlého byly zapomenuty, chlapci vyrazili s pomlázkami, všude se hodovalo a lidé se radovali. Chtěli zapomenout na trápení a těžkosti, chtěli věřit, že je čeká jen to dobré, že následující měsíce budou ve znamená klidu a hojnosti.

Pomlázka
Důležitou velikonoční barvou je červená, barva krve, a tedy i života (Zdroj: Depositphotos)

A v tom se od našich předchůdců moc nelišíme. Zvláště v tomto neklidném čase i my potřebujeme naději a víru. Tu čerpáme nejen z lásky svých bližních, ale také z přírody, která nás obklopuje. Nepřehánějte to tedy s úklidem a vydejte se raději na procházku, dýchejte jarní vzduch a nasbírejte si materiál pro velikonoční výzdobu. A vyzkoušejte i některé zvyky našich prapraprababiček, lépe tak porozumíte nejen jim, ale i sami sobě…

A ještě pár zajímavostí:  

  • Velikonoční ohně – zapalují se před kostely o Boží hod velikonoční. Tehdy se zhasnou ve svatostánku všechna světla a věřící se shromáždí, aby byli přítomni zapálení ohně, který je v křesťanství symbolem boží přítomnosti, lásky a síly a v pohanství zase připomínkou smrti a očisty.
  • Květná neděle (letos připadá na 28. 3.) – je poslední nedělí čtyřicetidenního půstu, který předchází Velikonocím. Otevírá svátky a je ve znamení zelené ratolesti, proto se jí v lidové tradici říká také Květnice nebo Palmová neděle.
Květnice
Květná neděle otevírá svátky a je ve znamení zelené ratolesti (Zdroj: Depositphotos)
  • Starší generace určitě zná rčení „Vzít si někoho na paškál.“ To pochází z dávného zvyku, kdy byli před tuto svíci, rozsvícenou v kostelích a požívající velké vážnosti, přiváděni lidé, aby něco dosvědčili, vypověděli pravdu a na pravdivost svých slov na svíčku přísahali. Tomu odpovídá docela přesně současný význam rčení, tj. někoho důkladně vyzpovídat a přimět jej, aby řekl, jak se něco skutečně stalo.
Zajíček
Svíčka
Věnec
Vajíčka

Publikováno: 15. 3. 2021, Autor: Romana Slaninová, Profil autora: Romana Slaninová