Domácí mazlíčci a jejich malá trápení, která odstraníme preventivní péčí

Jsou našimi kamarády a parťáky, sdílejí s námi domácnost. Zkrátka všichni naši milovaní chlupáči se dříve či později stanou členy rodiny, a také tak o ně pečujeme. Chceme, aby se jim dobře dařilo, aby dostávali své oblíbené dobrůtky, a snažíme se, aby nestrádali po zdravotní stránce. Proto je důležité věnovat pozornost i zdánlivým drobnostem, které mohou zvířátkům způsobovat nepříjemnosti a pokud je včas nevyřešíme, mohou nakonec vést až k závažnějším problémům.

Domácí mazlíčci a jejich malá trápení, která odstraníme preventivní péčí (Zdroj: Depositphotos)

Pokud s námi zvířecí kamarád žije doma, máme ho pod kontrolou prakticky celý den. To někdy vede až k úzkostlivé přemrštěné péči, která nám přidělává zbytečně starosti a nemusí být příjemná ani zvířeti. Nicméně jsou věci, které bychom měli kontrolovat průběžně: ukázkovým příkladem je třeba správná délka drápků u psů.

Poradna
Pokud s námi zvířecí kamarád žije doma, máme ho pod kontrolou prakticky celý den (Zdroj: Depositphotos)

Není to tak jednoduché

Přerostlé psí drápky nejsou jenom kosmetickou záležitostí, ale mohou způsobovat řadu zdravotních nepříjemností. Například zhoršují postavení prstů na tlapkách, a to zase vede ke špatnému postoji celého těla a nepřiměřeně jsou zatěžovány šlachy a klouby. Dlouhé drápky se také často zatrhávají, nebo se mohou až úplně strhnout. Tato zranění většinou krvácejí a mohou se i zanítit, někdy se může prst s dlouhým nehtem dokonce zlomit. Pomoc je jednoduchá: Drápky potřebují pravidelně přistřihovat. To ale není u psů tak jednoduché jako stříhání nehtů u lidí, takže se mnoho majitelů bojí a někteří spoléhají na to, že si pes drápky obrousí při pobíhání venku.

Buldoček
Ale i zvířata, která mají dostatek pohybu mimo byt, potřebují drápy stříhat (Zdroj: Depositphotos)

Ale i zvířata, která mají dostatek pohybu mimo byt, potřebují drápy stříhat, takže nezbývá než pravidelná psí manikúra. Jak už jsme zmínili, je to úkol pro odvážné a zkušené majitele, takže není žádná ostuda zajít k veterináři a nechat psovi ostříhat drápky tam. Naše pochyby, jestli nejedeme do veterinární ordinace zbytečně, určitě rozptýlí zjištění, že nejeden veterinář přiznává, že tento úkon přenechává raději svým sestřičkám, které jsou často právě těmi nejzkušenějšími psími manikérkami.

Pes
Stříhat drápky se pochopitelně můžeme časem naučit i my (Zdroj: Depositphotos)

Dobrodružství pro zkušené

A jak poznáme, že nastal čas stříhání? Poměrně jednoduše, protože přerostlé drápky se začnou zatáčet směrem k tlapkám, psovi se hůře chodí, a někdy až pokulhává.

Stříhat drápky se pochopitelně můžeme časem naučit i my, například za pomoci zkušeného chovatele, který nám vše ukáže a doporučí nám i vhodné kleštičky, které si budeme muset pořídit. Trochu jednodušší úkol to je pro majitele psů, kteří mají drápky světlé, a tedy průsvitné, a proto je vidět, kde v drápcích končí cévky, které je prokrvují. U drápků tmavých až černých je stříhání opravdu velmi obtížné, protože je musíme „uštipovat“ postupně, abychom psovi nezpůsobili drobné, ale bolestivé krvácení. Takže je dobré rozmyslet si, zda se chceme do podobného dobrodružství pouštět, zvláště když víme, že na veterině udělají tuto práci odborně a zkušeně.  

Kleště
Psí drápky nikdy nestříháme běžnými nůžkami (Zdroj: Depositphotos)

Ach ty morčecí zuby…

Zatímco pejsky trápí přerostlé drápky, s trochu obdobným problémem se potýkají i morčátka. Často si majitel roztomilého hlodavce všimne, že zvířátko zdánlivě bez příčiny ztrácí chuť k jídlu a špatně kouše. Tento stav může skončit až naprostým odmítáním potravy, což v nás pochopitelně vyvolá velké obavy.

Morče v seně
Často si majitel roztomilého hlodavce všimne, že zvířátko zdánlivě bez příčiny ztrácí chuť k jídlu (Zdroj: Depositphotos)

Příčinou těchto obtíží jsou přerostlé zuby (většinou stoličky a řezáky), které se musí pravidelně brousit. U tohoto zvířecího druhu se jedná o poměrně častý problém, který vzniká tím, že morčata dostávají nevhodnou stravu, která jim nedává možnost zuby obrousit, a ty pak přerůstají směrem do tlamičky.

Jakmile morčátku takto zuby přerostou, pomůže už jenom návštěva veterináře, který je ubrousí na správnou délku. Nicméně zatímco růst psích drápků v podstatě neovlivníme, tady většinou pomůže prevence v podobě úpravy jídelníčku, který by se měl skládat z dostatku syrové zeleniny, ovoce a sena: Granule pro morčata by měly být jenom doplňkem pro zpestření.

Morče jí
Jakmile morčátku zuby přerostou, pomůže už jenom návštěva veterináře (Zdroj: Depositphotos)

Pozor na malé bouličky

Součástí preventivní péče o naše zvířecí přátele se může stát i běžné hlazení a mazlení. Při něm totiž máme možnost všimnout si různých nenápadných ranek nebo bouliček. Jakmile je objevíme, měli bychom je začít sledovat a kontrolovat. Pokud se nehojí či nemizí – nebo se dokonce zvětšují -  nastal čas obrátit se na veterináře.

Právě tímto způsobem někdy najdeme v psí srsti drobnou bouličku, která se pomalu, ale jistě zvětšuje. Může být kdekoliv, ale často je někde na hlavě. „Takový malý útvar nemusí znamenat vůbec nic vážného, zvláště pokud je jeho povrch celistvý, nezánětlivý a nekrvácející. Nejspíš se bude jednat například o papilom, což je nezhoubný útvar virového původu, nebo o fibrom, který vzniká ve vazivové tkáni, a také není zhoubný. Ale bez důkladného vyšetření nelze vyloučit i maligní, tedy zhoubné procesy, například mastocytom – bohužel poměrně běžný zhoubný kožní útvar,“ vysvětluje MVDr. Michaela Riedlová.  

„Pokud diagnostikuje veterinář maligní útvar, měl by ho co nejdříve vyříznout a poslat na histologické vyšetření. To se někdy opomíjí, ale je to velká chyba, protože pokud se tímto vyšetřením zhoubná aktivita potvrdí, je možné rychle nasadit další účinnou terapii,“ doporučuje M. Riedlová.

Veterina
Při podezření na poruchu zdraví nastal čas obrátit se na veterináře (Zdroj: Depositphotos)

Z předešlých řádek vyplývá, že pokud u svého psa podobný útvar někde na těle objevíme, měli bychom se poradit s veterinářem. V případě, že se jedná o nezhoubnou záležitost, budeme klidnější. A v tom opačném případě můžeme včas přispět k odhalení zhoubného útvaru, a získat tak velkou šanci na jeho zdárné vyléčení.

S kastrací kočky neváhejte

Za zdraví svých chlupáčů jsme spoluzodpovědní, a na nás proto někdy leží tíže rozhodování, co je pro ně dobré. Tak je tomu také u častého dilematu mnoha majitelů koček: Mám, či nemám dát ji kastrovat? Touto otázkou se pochopitelně nezabývají chovatelé a majitelé rodokmenových koček, protože pravděpodobně počítají s tím, že budou mít koťátka. Ale běžný majitel domácí kočky, který neuvažuje o chovu, by se neměl dlouho rozmýšlet.

Kočka
Obecně kočky dospívají mezi 4 až 6 měsícem (Zdroj: Depositphotos)

„V takovém případě doporučuji kočku vykastrovat. Těch důvodů je více, mimo jiné je kastrace vhodnou prevencí budoucích možných hormonálních problémů, zejména zánětů dělohy nebo mléčných žláz.

Především ale tím, že kočku vykastrujeme, předejdeme nežádoucí březosti. „Kočka je takzvané polycystické zvíře, což v praxi znamená, že může být v říji několikrát na rok a některé kočky jsou v říji vlastně celoročně,“ vysvětluje M. Riedlová. Zvláště u koček, které se mohou pohybovat nejen v bytě, ale také po zahradě nebo po dvoře, je prakticky nemožné zabránit tomu, abychom se nedočkali překvapení v podobě roztomilých, ovšem nechtěných koťátek.

A kdy kočku kastrovat? Lékaři doporučují udělat to ještě, než dosáhne pohlavní zralosti a může mít vlastní koťata. Obecně kočky dospívají mezi 4 až 6 měsícem, takže když si přineseme domů malé koťátko, máme dost času poradit se o vhodném čase pro kastrování s veterinářem. V případě, že si vezmeme starší kočku z útulku, dostaneme ji nejspíš kastrovanou, protože taková je v útulcích obvyklá a správná praxe.

Koťata
Máme či nemáme dát kočku kastrovat? (Zdroj: Depositphotos)

Zatím jsme se zabývali kastrací koček, ale stejný problém řeší i majitelé kocourů. Kočičí mladíci dospívají pomaleji, někdy kolem 10. až 12. měsícem svého věku, takže jejich kastrací plánujeme o něco později než u kočičích slečen. Kočky zvládají kastraci většinou bez komplikací a netrpí ani jejich psychika, z čehož mají někteří majitelé zbytečné obavy. Na místě není ani strach z radikální změny povahy.

Co je dobré vědět:

  • Psí drápky nikdy nestříháme běžnými nůžkami, včetně těch z manikúry. Speciální nůžky pro tento účel jsou běžně k dostání v obchodech s chovatelskými potřebami a na internetu, případně v obchodech, které jsou součástí veterinárních klinik.
  • Morčata mají ráda ovoce, jako jsou hrozny, jablka, melouny ale třeba i mandarinky. Vhodná je také zelenina jako celer, mrkev nebo petržel. Nezapomeňte na zelenou trávu a zeleninové natě nebo římský salát a občas jako pamlsek přidejte kousek rajčete či papriky. Raději se vyhněte květáku a brokolici, které nadýmají. V morčecím jídelníčku by nemělo nikdy chybět seno, kterým si obrušují zuby.
Morče
Morčata mají ráda ovoce (Zdroj: Depositphotos)
  • Pokud se obáváte, že vaše kočka nebo kocour se budou z kastrace dlouho vzpamatovávat, uklidníme vás. Kočky mají opravdu „devět životů“ a jejich hojicí schopnost je až neuvěřitelná, Většina z nich je za pár dní zcela v pořádku a mnohé se už druhý den tváří, že na žádné operaci vlastně nebyly.

Související k tématu