dTest vyzkoušel za vás: Jak si digestoře poradí s mastnotou, párou a pachem?
Občas nás vůně nedělního oběda láká už od vchodových dveří. Často však po vaření ve vzduchu zůstává spíše nepříjemný odér, pára či mastnota, se kterou jen těžko bojujeme – zvlášť v hůře větratelných kuchyních. Pokud pro vás bude smažení štědrovečerních řízků pověstnou poslední kapkou před pořízením digestoře, budou se vám hodit poznatky z praktických zkoušek, kterým tyto přístroje podrobila nezávislá spotřebitelská organizace dTest. Přináší i zajímavé srovnání výkonu klasických digestoří a relativní novinky v podobě indukčních varných desek s integrovaným odsáváním.
dTest vyzkoušel za vás: Jak si digestoře poradí s mastnotou, párou a pachem? (zdroj: Depositphotos)
Do laboratorní místnosti zamířilo celkem 12 modelů, z nichž 7 zastupovalo klasické digestoře různého typu, konkrétně ostrůvkové, výsuvné, komínové a podvěsné. Doplnilo je 5 indukčních varných desek, u nichž je integrovaný odsavač umístěný mezi plotýnkami ve středové části varné desky. Nežádoucí pachy i vlhkost tak odsává směrem dolů.
„Zkoušky probíhaly jak v režimu vnějšího odtahu, kdy páry míří potrubím do komína, ventilační šachty nebo úplně mimo budovu, tak při recirkulaci, která bývá řešením zpravidla v situaci, kdy dispozice kuchyně vnější odtah neumožňuje. Vzduch pak přes mastnotu a zápach zachytávající filtry proudí zpět do místnosti,“ upřesňuje šéfredaktorka dTestu Hana Hoffmannová.
Integrovaný odsavač umístěný mezi plotýnkami ve středové části varné desky
Integrovaní „tukožrouti“
První výzvou byla mastnota, která se třeba právě po smažení nepříjemně drží nejen ve vzduchu, ale i na kuchyňských površích v okolí sporáku. V dTestu proto zjišťovali, kolik oleje skončí ve filtrech mastnoty. Hned při této příležitosti si svým výkonem vysloužily pozornost varné desky s integrovaným odsavačem. V režimu recirkulace si totiž v naprosté většině případu vedly velmi dobře a pověst jim kazil jediný propadlík. Naopak ze sedmi klasických digestoří se dobře nevedlo ani jediné, tři propadly a dvě si vedly dostatečně. I v režimu odsávání si integrované odsavače vedly lépe, takže nepřekvapí, že se dva vítězové těchto dílčích zkoušek rekrutovali právě z jejich řad. V obou režimech pochytaly minimálně 90 % mastnoty, zatímco nejlépe hodnocená klasická ostrůvková digestoř zachytila přibližně o 20 % méně.
V dTestu se proto zjišťovalo, kolik oleje skončí ve filtrech mastnoty
Kde skutečně zmizela pára nad hrncem?
Boj s párou probíhal v laboratorních podmínkách jen v režimu odsávání. Výsledek byl ale podobný. Čtyři z pěti modelů s integrovaným odsavačem si vedly dobře nebo velmi dobře, pátý podal uspokojivý výkon. Mezi klasickými digestořemi excelovala jedna, další tři skončily s dostatečnou a jediný zástupce podvěsných modelů skončil s nedostatečnou, když téměř všude zanechal zbytkovou vlhkost.
Oběd stále ve vzduchu
V režimu recirkulace pak v dTestu prověřovali schopnost digestoří zbavit místnost výrazného aromatu měřeného pomocí takzvaného plamenoionizačního detektoru. Výkon dvou ze tří klasických digestoří, které za redukci maximálně třetiny pachu skončily s nedostatečným hodnocením, si zaslouží upřesnění. „Podvěsná Mora OP 630 W neodstranila ze zápachu vůbec nic, a její účinnost se tak rovnala nule. Výsuvná Elektrolux LFP216S dokázala dokonce pach o téměř 5 % navýšit. Důvodem mohl být zápach pocházející z motoru, který vzduch v místnosti znečišťoval, místo aby zápach absorboval. V recirkulačním režimu je tak rozhodně doporučit nelze,“ vysvětluje za dTest Hana Hoffmannová. Varné desky s odsáváním par ve zkoušce nepropadly, vedly si ale spíše dobře nebo uspokojivě.
V režimu recirkulace pak v dTestu prověřovali schopnost digestoří zbavit místnost výrazného aromatu
(Ne)klidná siesta
Pokud jde o hlučnost, nejlépe uspěli dva zástupci klasických digestoří. Všechny ostatní testované modely napříč typy si vysloužily v lepším případě uspokojivé, často ale spíše dostatečné hodnocení a propadlíků bylo tentokrát více mezi varnými deskami s odsáváním par. Obecně lze říci, že o něco menší hlučnost naměřili v dTestu při vnějším odtahu.
Podrobné informace o průběhu testu i hodnocení jednotlivých modelů najdete na www.dtest.cz/digestore
Za jednu z nejdůležitějších vlastností bývá považován výkon digestoře
Na co si dát pozor při výběru digestoře?
Každá kuchyň má jinou dispozici. Občas jde o špatně větratelnou místnost, jinde není kuchyň oddělená od obývacího pokoje. To vše je kromě rozměrů a ne/možnosti využití vnějšího odtahu třeba důkladně zvážit při výběru digestoře. Typů existuje opravdu spousta, zmiňme například komínovou, podvěsnou, ostrůvkovou či výsuvnou. Další možností je pořízení výše zmíněných indukčních varných desek s integrovaným odsáváním par.
Šéfredaktorka dTestu Hana Hoffmanová se ve svých praktických tipech zaměřila na faktory často zbytečně přeceňované, nebo naopak opomíjené.
Za jednu z nejdůležitějších vlastností bývá považován výkon digestoře. Ten se udává v hodnotách objemu vzduchu, který je ventilátor schopen za hodinu odsát. Praktické zkoušky dTestu však ukázaly, že vyšší deklarovaný výkon nemusí vždy nutně znamenat vyšší účinnost. Na ni má totiž velký vliv například konstrukce digestoře, tedy pozice filtrů, jejich celková plocha, vnitřní vedení vzduchu, hloubka digestoře a samozřejmě provedení odtahu. „V žádném případě nepoužívejte užší potrubí, než je průměr výstupu z digestoře. Došlo by totiž ke snížení výkonu a zvýšení hlučnosti. Důležité je také vedení odtahového potrubí. To by mělo mít co nejpřímější a nejkratší cestu bez zbytečných záhybů – i ty by totiž mohly vést ke snížení výkonu,“ přidává konkrétní doporučení Hana Hoffmannová.
Velikost varné plochy je většinou 60 centimetrů a tomu odpovídá i velikost, respektive šířka digestoře. Podle některých doporučení je pro lepší odsávání dobré pořídit si širší digestoř, například 90 centimetrů. Ani tato skutečnost se však ve zkouškách dTestu nepotvrdila. Chcete-li zachovat optimální výkon, pečlivě se držte doporučení výrobce ohledně postupu montáže digestoře a dodržování vzdálenosti od ostatního kuchyňského nábytku či vybavení.
Zvlášť v případě, kdy máte kuchyň spojenou s obytnou částí, nepodceňujte hlučnost digestoře. V takto koncipovaném obydlí by neměla hlučnost přístroje při provozu na nejvyšší rychlostní stupeň přesáhnout 60 decibelů. To je hladina hluku běžného rozhovoru, který je například při sledování televize už poměrně rušivým elementem. Lepší jsou proto hodnoty kolem 55 decibelů. Obecně bývají digestoře o něco málo hlučnější v režimu recirkulace.
