Houbařská sezona začíná: Sírovec žlutooranžový se nedá minout jen tak bez povšimnutí
V tomto pozdně jarním čase nemusíme za houbami do vzdáleného lesa, některé naopak mohou „přicestovat“ třeba na naši zahradu. Takový sírovec žlutooranžový (v atlasech jej rovněž nalezneme pod názvem choroš, případně trsnatec sírový) je věru nepřehlédnutelný – nejen svou pastelově žlutou barvou, ale i tím, že svými trsnatými, vějířovitými plodnicemi o váze až několika kilogramů obrůstá především v počínajícím létě kmeny stromů v sadech, zahradách i alejích často ve výši lidské postavy.
Sírovec žlutooranžový je gurmány ceněná houba (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
K malé radosti sadařů i zahrádkářů se zaměřuje především na stromy ovocné (hrušně, třešně i ořešáky), najdeme jej však i na akátech, topolech či vrbách. Napadený strom působí zdravým dojmem a dále se rozrůstá, je však napaden červenohnědou kostkovitou hnilobou dřeva, jež je pro něj smrtelným nebezpečím. Ve vegetačním období se tak pod váhou olistěné koruny může nečekaně zřítit.
Ještě mladé a šťavnaté plodnice se dají konzumovat, podle houbařských praktiků ale jen do té doby, dokud jimi nůž „projede jako máslem“. Zmáčkneme-li jejich okraj tak, aby z něj vytékala šťáva (tento jev se nazývá houbová gutace), jsou prý v ideálním stavu na přípravu řízků. V takové podobě je lze smažit, dusit na kari, ale i nakládat do octa, marinovat s cibulí a zeleninou, či – prý nejchutněji – připravit na způsob pečenáčů.
Díky svědectví „mykologicko kulinárních“ experimentátorů víme, že nejlépe chutnají sírovce vyrostlé na třešni. V často zaplavovaných lužních lesích na Břeclavsku, kde přímo na zemi roste jen velmi málo jedlých hub, se místní houbaři naučili upravovat k jídlu i rozmanité druhy, rostoucích výše na stromech. Sírovec, který zde roste na vrbách, dokonce nazývali „vrbovým masem“. Škoda i užitek jsou tedy v jeho případě dvěma stranami téže mince.
Tip:
Chceme-li se se sírovcem seznámit, porozhlédněme se v této době po ovocných stromech ve starých sadech, případně po vrbách či topolech při říčních březích. Prostě ho nemůžeme minout: jeden takový mohutný exemplář upoutal minulý týden mou pozornost na starém ořešáku, rostoucím v parčíku jedné okrajové pražské čtvrti.
Zdroj informací: autor článku
Publikováno: 9. 6. 2017, Autor: Jaroslav Vanča, Profil autora: Jaroslav Vanča
