Není to zvíře na mazlení, ale svého páníčka miluje: Činčila jihoamerická

Zajímavosti o činčilách

První pokusy, spíše neúspěšné, chovat činčily v kleci se objevují v 18. a 19. století v Jižní Americe a v Evropě. Úspěchy se dostavují až ve 20. století. Oblíbenou jako domácí zvíře se však činčila stala až v poslední době.

Původní zbarvení činčil je šedé, se světlejší spodní stranou těla, a je nazýváno "standard". Křížením však vzniklo mnoho barevných mutací.

Délka těla se pohybuje od 25 do 35 cm, délka ocasu je asi 15 až 20 cm. Hmotnost dospělé činčily je 400 až 600 g.  

Činčily nejsou vyslovení mazlíci, a proto jsou vhodnější pro starší děti (od věku 13 let), které jsou schopné se o ně postarat a pozorovat je. Jsou to temperamentní zvířátka a chovatel musí jejich přirozené potřeby respektovat. Na běžný ruch domácnosti si však dokážou zvyknout a ignorují jej.

Činčily jsou ve většině případů vhodné i pro alergiky, protože jejich srst je natolik hustá, že v ní nežijí roztoči.

Činčila se při dobré péči může dožít 18 až 22 let, průměrný věk se pohybuje mezi 10 až 15 lety. Jsou aktivní v podvečer a v noci (zhruba od 18 hodiny večerní), proto je večer vhodnou dobou ke krmení.

Činčily jsou velmi živá zvířátka, a proto je ideální jim dopřávat výběh po bytě. Je však dobré počkat, dokud není zvířátko dost ochočené. Vhodné je pouštět je vždy večer, kdy jsou aktivní. Jsou to hlodavci a okusují vše v dosahu. Proto je nutné jim zabránit v okusování věcí, které by jim mohly ublížit či jim způsobit zdravotní problémy.

Činčily jsou velice čistotné, a proto samy o sobě nešíří prakticky žádný zápach.

Činčily je možné chovat po jedné, po dvou či v páru. Rozhodneme-li se pro jedno zvířátko, stane se při správné péči brzy přítulné a zvídavé. Pohlaví v tomto případě nehraje žádnou roli. Chov dvou jedinců vyžaduje podstatně větší klec, aby měla obě zvířátka dostatek soukromí. Dvě samičky můžeme chovat dohromady poměrně snadno, ale dva samečci se nesnesou.

Zdroj informací: zoofarma.cz; ifauna.cz