Švitořiví poslové jara aneb Stěhované ptactvo se vrací domů
Podle starých pranostik špačci přinášejí zprávu o jaru, ale teprve až vlaštovičky opravdové jaro a teplé dny. Ze světa se vracejí jiřičky a rorýsi, špačkové a pěnice, divoké husy nebo čápi. Všechno stěhovavé ptactvo snad ani nelze vyjmenovat.
Stěhovavé ptactvo má vlastní kompas, nejde o žádnou improvizaci. Po generace různé ptačí druhy létají většinou stejnými trasami. Někteří evropští pěvci letí z jižní Afriky zhruba 5000 kilometrů, což stíhají průměrně za 100 dnů. Mnoho hlavně hmyzožravých ptáků cestuje v noci, ale to neplatí např. o vlaštovkách, které loví potravu za letu.
Pro orientaci je pro stěhovavé ptactvo velice důležitý zrak. Ve dne se totiž řídí sluncem a v noci hvězdami. Strategickým bodem je Polárka, která stojí nehybně na místě, a ostatní hvězdy se otáčejí kolem ní. Opeření vytrvalci si pamatují i pevné osvětlené body, např. majáky, neboť mají perfektní zrakovou paměť. V jejich mozku je uloženo něco jako mapa krajiny viděné z nadhledu a jakýsi autopilot. Když je však obloha pod mraky a slunce či hvězdy nejsou vidět, orientují se podle magnetických polí obklopujících Zemi, jejichž směr vnímají.
Důležitou roli hraje zřejmě i sluch - moře, hory, města jsou zdrojem charakteristických infrazvuků a táhnoucí ptáci sluchem rozpoznají, co je zrovna pod nimi. Kromě toho jim vnitřní ucho slouží jako výškoměr - zaznamenají i nepatrnou změnu tlaku, která odpovídá výškovému rozdílu 10 m.
Ustálený je tvar, ve kterém jednotlivé druhy ptáků letí, převažuje klín či šikmé seskupení ve tvaru písmene V. V takovém seskupení mají ptáci nižší tep a frekvenci mávání křídel. Díky tomu ušetří množství energie a ve formaci se dá využít i aerodynamiky. Na špici je silný jedinec, který proráží vzduch, ale „vedoucí“ ptáci se po určitém čase střídají podobně jako závodníci v cyklistickém pelotonu.
Zdroj informací: autor článku
Publikováno: 28. 2. 2017, Autor: Jaroslav Beran, Profil autora: Jaroslav Beran
