Hedvábničky: Plemeno slepic přímo předurčené k mateřství
Hedvábničky jsou roztomilé slepičky, které se chovají spíše pro krásu než užitek, ale na druhou stranu jsou to skvělé kvočny a matky, které dokážou vysedět vajíčka i několikrát do roka.
Hedvábničky
Předchůdci se stejnou strukturou peří jsou známí z Číny před víc než 1000 lety. Hedvábničky byly součástí čínských lidových tradic. Jedná se tedy o velmi staré okrasné plemeno. Prvním Evropanem, který si plemeno slepic hedvábničky přivezl, byl prý benátský kupec a cestovatel Marco Polo. K nám se hedvábničky dostaly až na začátku 20. století.
Hedvábničky mají tělo pokryté peřím, které na první pohled připomíná spíše chlupy. Proto se jim také říká chlupaté slepice. Jejich další zajímavostí je modrá kůže, zobák, nohy i hřebínek. Tedy hřebínek… v případě hedvábniček je to jen takový hrbolek.
Hedvábničky patří mezi malé slepice. Chovají se zdrobnělé, které váží okolo 0,5 kg a velké hedvábničky, ty mívají hmotnost asi 1,6 kg. Mají zavalitý trup a přes svou nízkou váhu patří mezi slepice těžkého typu.
Hedvábničky jsou miláčci, vynikají klidnou povahou, snadno se dají ochočit. S vajíčky ale příliš nepočítejte, slepička jich snese maximálně 14, pak na ně zasedne a nikdo jí to nerozmluví. Pokud jí je vezmete sedí v hnízdě naprázdno třeba 2 měsíce, tudíž je lepší, nechat ji vždy něco vysedět, bez kuřat je nešťastná, vysedí a odvodí klidně troje za sezonu. Jinak hedvábničky snášejí asi 60–80 vajec ročně, jsou malá s nahnědlou skořápkou.
Maso hedvábniček chutná trochu po divočině, ve srovnání s jinými plemeny má méně tuku.
Hedvábničky mohou mít různé barvy. Vyskytují se v barvě šedé (Lavender), bílé černě strakaté (Platenbot), modročerné (Blue and black), žluté (Buff), modře žíhané (Splash)…
