Houby konce června: lahodná pečárka císařská a nápadný sírovec žlutooranžový

Po úmorných suchých a horkých dnech se les (alespoň na některých místech) rozvoněl nezaměnitelným odérem podhoubí. Kdo obývá či navštěvuje oblasti srážkově bohatší – tedy především Šumavu, Plzeňsko či Českomoravskou vrchovinu – mohl se už letos chlubit nálezy hub hřibovitých. Pojďme si představit dvě jedlé houby, které můžeme najít na konci června: pečárku císařskou a sírovec žlutooranžový. A taky prozradíme, co s nimi dělat v kuchyni.

Nepřehlédnutelný sírovec žlutooranžový

Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), choroš, případně trsnatec sírový, je nepřehlédnutelný už proto, že své plodnice na kmenech stromů v sadech, zahradách i alejích vytváří často ve výši očí dospělého člověka. K malé radosti sadařů i zahrádkářů se zaměřuje na ovocné stromy, najdeme ho však i na akátech, topolech či vrbách. Napadený strom působí zdravým dojmem a dále se rozrůstá, ve vegetačním období se však může nečekaně zřítit. Sírovec stromy obrůstá ve vějířovitých trsech až několikakilogramové váhy a půlmetrové šíře. Jeho tlustě zaoblené klobouky jsou vytvářeny sírově žlutou, v mládí šťavnatě masitou dužinou, ve stáří vybledlou, suchou a drolivou. Vyfotografovaný exemplář je však výjimkou, potvrzující pravidlo: v parku jsem nalezl čerstvou plodnici, vyrůstající z kořenů už vyvráceného stromu.

Nepřehlédnutelný Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), choroš, případně trsnatec sírový
Nepřehlédnutelný Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), choroš, případně trsnatec sírový (Zdroj: Jaroslav Vanča)

Prima tip: mladý sírovec v kuchyni

Mladé plodnice se dají konzumovat podle houbařských praktiků jen do té doby, dokud jimi projede nůž jako máslem. Zmáčkneme-li jejich okraj tak, aby z něj vytékala šťáva (tento jev se nazývá houbová gutace, mnohem častěji lze slyšet, že „houba pláče“), jsou nejlepší na přípravu řízků. Mladý sírovec se může smažit, dusit, ale i nakládat do octa nebo marinovat. Ovšem podle mnohých labužníků je fantastický upravený na způsob pečenáčů.

Lahodná pečárka císařská

Zatímco sírovec je poměrně častý, druhá houba patří mezi ty vzácné, obdařené vynikající chutí. Můžeme ji nalézt právě touto dobou – za prvé konec června je zároveň počátkem jejího výskytu a za druhé jí příliš nevadí ani vysloveně suché období. Vyfotografovaný exemplář jsem našel v blízkosti hradu Kokořína na okraji lesní cesty vedoucí smrkovým porostem. Jde o pečárku císařskou (Agaricus augustus), někdy nazývanou pečárka obrovská – však také průměr jejího klobouku běžně dosahuje 20 centimetrů. Poznáme ji podle v mládí polokulovitého, později plochého klobouku, rezavožlutě až tmavohnědě šupinkatého, jehož povrch po otlačení žloutne. Stejně jako u ostatních pečárek lupeny stářím tmavnou, z bílé se mění na šedočervené až hnědé. Vůně této pečárky je výrazně anýzová, zato chuť spíše oříšková.

Lahodná pečárka císařská (Agaricus augustus), někdy nazývaná pečárka obrovská
Lahodná pečárka císařská (Agaricus augustus), někdy nazývaná pečárka obrovská (Zdroj: Jaroslav Vanča)

Prima tip: pečárka císařská v kuchyni

Pečárka císařská patří mezi nejchutnější pečárky vůbec, i sušená obohatí svou vůní a chutí doslova každé houbové jídlo. A pokožku klobouku přitom nemusíme loupat!

Související k tématu