Pozor na záměnu hub! Ryzec a čechratka - podobnost poněkud nebezpečná

Druhá polovina září je obvyklým časem zvýšeného výskytu oblíbeného ryzce smrkového, stejně jako podobné, s ryzci dokonce zaměnitelné čechratky podvinuté, houby, ještě před dvaceti lety jedlé, která je nyní zařazena mezi houby jedovaté. Pozor tedy na poněkud nebezpečnou podobnost ryzce a čechratky.

Ryzec smrkový: jedlý a chutný

Ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) na první pohled upoutá svým nápadným oranžovým kloboukem, zprvu ploše vyklenutým, později vmáčklým až nálevkovitým, širokým od 4 do 12 centimetrů. V mládí je klobouk podvinutý, později jen mírně ohrnutý. Na jeho povrchu se objevují nápadné zelené pásy, či skvrny, případně jen neohraničené zelené žíhání. Dužnina tohoto ryzce je zprvu pevná a tvrdá, později drobivá, pod pokožkou červenooranžová až špinavě zelená, s příjemnou mrkvovou vůní. Jako každý správný ryzec po odříznutí roní mléko, v jeho případě mrkvově červené, s mírně nahořklou chutí. Patří mezi oblíbené, často sbírané houby; jako jedna z našich nejchutnějších hub vůbec se může prodávat i na trzích.

Ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) na první pohled upoutá oranžovým kloboukem
Ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) na první pohled upoutá oranžovým kloboukem (Zdroj: istock.com)

Prima tip: ryzec v kuchyni

Ryzce se hodí k přípravě omáček, jejich zároveň tvrdá i křehká konzistence se však zvláště uplatní v octovém nálevu. A rovněž při „tábornickém“ opékání nad otevřeným ohněm, popřípadě na grilu. Pokud ryzce nakrájené na silnější plátky posolíme, okmínujeme a zprudka osmahneme na rozpáleném sádle, čeká naše chuťové pohárky vskutku vrcholný zážitek. A kdyby nám to snad připadalo příliš obyčejné, opečeme spolu s plátky ryzců zelené papriky pokrájené na proužky, horkou směs dáme na rozpečenou bagetu a posypeme strouhaným sýrem. Další vynikající možností je promíchat osmahnuté plátky ryzců se sušenými rajčaty a špagetami ochucenými drceným česnekem. 

Ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) po odříznutí roní mléko
Ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) po odříznutí roní mléko (Zdroj: istock.com)

Čechratka podvinutá: jedovatá 

Podobné, ba zaměnitelné s ryzci jsou čechratky. Nalezneme je i tehdy, kdy suché počasí přeruší houbařskou sezonu, třeba v podmáčených úžlabinách zarostlých břízami a borovicemi. Čechratka podvinutá (Paxillus involutus) s okrově hnědým, v mládí plstnatým kloboukem, později jakoby mastným, za vlhkého počasí až slizkým, a především na okrajích výrazně podvinutým tvarem skutečně připomíná ryzce, až na to, že z její dužniny neprýští mléko.  To je třeba znát, abychom předešli možnému riziku.

Čechratkapodvinutá (Paxillus involutus) má okrově hnědý klobouk
Čechratkapodvinutá (Paxillus involutus) má okrově hnědý klobouk (Zdroj: istock.com)

Jde přitom o houbu, která byla v atlasech ještě před dvaceti lety doporučována ke sběru coby jedlá a chutná  - lákavě znělo i její lidové jméno gulášovka. Někteří houbaři si jí cenili výše než hřibů, neboť je velmi aromatická a dá se z ní připravit pokrm, který je téměř k nerozeznání od guláše. Nyní je zařazena mezi houby jedovaté, její účinky jsou však zcela jiné než u jiných houbových toxinů - důsledky požití čechratky se projevují až po několikerém užití a spočívají v alergické reakci, vedoucí časem až k rozpadu červených krvinek. Na každý pád je třeba se s ní, coby poživatelnou houbou, rozloučit.

Související k tématu