Dny se nám již viditelně zkracují, a proto zapalujeme svíčky a podtrhujeme tak romantickou atmosféru podzimních večerů. Evženie Zuzaňáková nám předvede, jak si můžeme sami vyrobit netradiční řezané svíčky, které se mohou stát i zajímavým vánočním dárkem.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Technika řezaných svíček
K výrobě používáme nejlépe parafín o bodu tání od 52 do 58 °C nebo přímo parafínovou směs na řezané svíčky. Jako přísadu pro změkčení používáme výhradně aditivum v poměru 6–8 %.
Čím začneme
Nejprve si ze směsi při teplotě 80–85 °C odlijeme základní svíčku – korpus. Skrz formu protáhneme knot, dole zajistíme špendlíkem a trvale plastickým tmelem (aby horká směs nevytekla) a nahoře jehlicí. Velmi často se používá polykarbonátová forma – šesticípá hvězda, ale dají se použít i jiné. Odlitky z nich jsou pro řezání pracnější, tudíž jsou určeny spíše pro pokročilé.
Na vrchní straně svíčky si ponecháme delší knot pro snadnější držení při namáčení a zavěšení při řezání. Používáme spíše tenčí knot, aby po zapálení prohořel jen střed svíčky a okraj vytvořil jakýsi "lampion". Při výrobě je velmi důležitá i vyšší pokojová teplota nebo si můžeme před namáčením korpus předehřát v teplé vodě. Kvalitní prohřátí svíčky pak prodlužuje čas, který na vyřezání budeme mít. Pro namáčení používáme rovněž parafínovou směs s aditivem nebo směs na řezané svíčky.
K obarvení používáme pigmentové barvy, které jsou výrazné, pastelové. Jsou ale složené z mikroskopických částeček barvy a mohly by při hoření dusit knot. Proto můžeme částečně použít i barviva rozpustná, která se ve směsi rozptýlí beze zbytku. Ovšem pozor, při použití samotných rozpustných barev mohou svíčky po čase vyblednout.
Co všechno musíme zajistit pro správné máčení? Teplota namáčecí směsi by měla být v rozmezí 80–85 °C. Zanořujeme do hrnce k tomu určeného nebo můžeme použít i zavařovací hrnec, případně velký obyčejný hrnec, do kterého zakoupíme válcové nádoby. Voda v hrnci zaručuje, že parafín se nemůže přehřát na teplotu vyšší než 100 °C. Je to důležité nejen proto, aby se dílo zdařilo, ale i z důvodu bezpečnosti, neboť okolo 200 °C dochází k jeho samovznícení.
Při zanořování doporučujeme dostatečné množství vrstev. Po zanoření nebo přechodu mezi barvami namáčíme do vlažné, nikoliv příliš studené vody. Stékající kapičky vody vždy setřeme ubrouskem.
Pokud máme všechny vrstvy hotové, zavěsíme svíčku na „šibenici“. Řežeme co nejtenčím nožem nebo používáme různá dlátka. Řezy děláme stejné a tak, aby vzniklý „lísteček“ nebyl příliš tenký a neměl tendenci se manipulací odlomit. Po dokončení zařízneme spodek svíčky do roviny a vzniklý odřezek můžeme použít např. k dekoraci různých jiných svíček.
V závěru práce se řezané svíčky často zanořují do akrylové glazury nebo lihového laku. Získají tak lesklý, keramický povrch, který také svíčku zpevní a částečně ochrání před poškozením.
