Co, jak a proč dělat, aby barborky na Vánoce vykvetly
Se svátkem sv. Barbory (4. prosince) se pojí první vánoční zvyky. Nejznámější jsou barborky, trhání větviček ovocných stromů, které svými květy na Štědrý den naznačují děvčatům, jestli se do roka vdají. Ovšem i když už máme rodinu nebo nevěříme na pověry, získáme půvabnou vánoční dekoraci. Jak na to, aby barborky opravdu na Štědrý den vykvetly?
Trhání barborek je starý lidový vánoční zvyk, spojovaný se svatou Barborou, mučednicí, která byla podle legendy odsouzená na smrt a sťata vlastním otcem. Cestou na popraviště si utrhla větvičku, která jako zázrakem uprostřed zimy vykvetla. A od té doby se barborky trhají. Větvičky by měla trhat pouze svobodná děvčata, která touží po vdavkách. Když se o svou barborku správně starají a rozkvete na Štědrý den, je to znamení, že do roka stanou před oltářem. Pokud rozkvete dřív, každý den znamená zkrácení termínu svatebního dne o jeden měsíc. A pokud se květy na větvičce do večera 24. prosince neobjeví, nic naplat, slečny si na svatební zvony musí počkat přinejmenším rok. Vdavekchtivé dívky si také mohou utrhnout hned několik větviček, každou označit jménem muže. Podle pověry se stane nevěstou toho, jehož jméno nesoucí větvička vykvete jako první. Každý z nás tak může způsobit malý zázrak, a o to jde, ne? V některých krajích z rozkvetlých barborek hospodáři usuzovali na konec zimy – tedy čím dříve větvičky rozkvetly, tím dříve přijde jaro a naopak. A kdo chtěl mít plný měšec, dával barborku rozkvést spolu se smrkovou nebo borovou větvičkou. Když rozkvetla, peněz bylo dost, když ne, tak ne. Ovšem i když máme rodinu, jsme šťastní a spokojení či nevěříme na pověry, budeme mít v bytě půvabnou a něžnou vánoční dekoraci.
4 zásady, co dělat, aby barborky na Vánoce vykvetly
Co dělat, aby barborky na Vánoce vykvetly
Tradice velí, že barborky by se měly trhat 4. prosince ráno za svitu prvních slunečních paprsků ze stromu nejméně deset let starého. Nejlépe se na barborky hodí třešeň, višeň, slivoň, jabloň, meruňka nebo třeba i zlatice.
Aby věštba opravdu fungovala, větvičky na barborky se neřežou, ale trhají! Vybíráme větvičky, které mají nejvíce květních pupenů, a dáváme pozor, abychom strom nepoškodili.
Teprve až doma utrhnutou větvičku seřízneme ostrým nožem, kterým vedeme řez šikmo tak, aby vznikla dostatečně široká plocha pro příjem vody. Pokud chceme mít jistotu, že barborka rozkvete, ponoříme ji celou do teplé vody a necháme ji v ní přes noc. Poté ji normálně dáme do vázy. Z části, která bude pod vodou, odstraníme pupeny. Vodu nevyměňujeme, ale pouze pravidelně doléváme.
Barborce dopřejeme světlé stanoviště se stálou teplotou. Průvan, suchý vzduch a blízkost topení, barborkám nesvědčí. Zpočátku má ráda chladnější místa, až před květem ji můžeme přenést do místnosti s běžnou pokojovou teplotou. Pravidelným rosením zabráníme zasychání pupenů, zvláště v přetopených bytech.
Když ještě Barborky chodily a dávaly dárky
Ještě v předvečer svátku svaté Barbory 3. prosince kdysi běžně (a někde i dnes) chodívaly Barborky, tajemné předvánoční bytosti. Zahalené bílé postavy, které podle pověsti na zem z nebe spouštěl svatý Petr po zlatém provaze, přišly k domu, zaklepaly na okno a pak tiše vstoupily. Barborky rozdávaly hodným dětem sladká srdíčka a zlobivé vyšlehaly metlou, v jiných krajích nadělily drobné dárky (ovoce a cukroví) všem dětem bez rozdílu.
