Když jsme byla malá, maminka nám v zimě vždy připomínala, ať se teple oblékneme, když jsme se chystaly ven. A to vždy znamenalo vzít si kromě jiného ručně pletený svetr, ručně pletené ponožky, ručně pletenou šálu nebo šátek, na hlavu ručně pletenou čepici. A hurá ven sáňkovat nebo stavět sněhuláka. Když jsem byla větší, naučila jsem se nejdřív háčkovat, poté i plést. První uháčkovaný výrobek byl obleček na medvídka. Mám ho dodnes. Medvídka i obleček.
Nejstarší dochované kusy údajně peruánských pletených oděvů pochází z doby před naším letopočtem. Již Homér ve svém eposu Odyssea popisuje, jak Penelopé přes den vytvářela rubáš a v noci jej párala. Pravděpodobně se jednalo o techniku velmi podobnou pletení. Asi nejstarším dochovaným na jehlicích upleteným kusem oděvu je arabská ponožka pocházející z období před naším letopočtem. Zvláštností byl oddělený palec. Všechny kusy pletenin se vyznačují propracovaností, lze usuzovat, že počátek této techniky musí být mnohem starší.
V polovině 20. století zaznamenává pletení velký rozmach díky vynálezu umělého vlákna, nylonu, a rozšíření pletařských strojů. Díky publikování vzorů v dámských časopisech a různých knihách mohly naše maminky a babičky oplétat celou rodinu. Záleželo jen na zručnosti tvořitelky. Když se řekne pletení, každý si představí jako pomůcku jehlice a samozřejmě klubko vlny. Úplně na začátku se pletlo pravděpodobně pomocí prstů, což je ovšem technika, která se vrací. Prvními skutečnými pomůckami byl rám s kolíky, výrobek pak vycházel středem. Touto technikou vznikaly zajímavé barevné vzory. První pletařské jehlice měly na konci háček. Dnes však háček používáme pro techniku háčkování a při pletení sáhneme po jehlicích.
Pletařské vzory a techniky
Pamatuji se, že maminka měla doma dokonce několik knih s pletařskými vzory. Samozřejmě všechny asi za svůj život nevyzkoušela, ale desítky určitě. A tak vedle těch nejzákladnějších hladkých vzorů vyzkoušela například pavučinkové, žakárové, copánkové, ale také norské a anglické. Pletací stroj jsme nikdy neměli, ale viděla jsem plést na rámu, na cívce a dokonce i na hrábích. Stačí chvíli brouzdat po internetu a můžete se směle pustit do práce. Nutností je samozřejmě příze. V galanterii se za chvíli ztratíte v množství barev, druhů, materiálech. U nás byla jediná podmínka. Použitá příze nesměla kousat. A musím se přiznat, že z pletenin jsem měla nejraději kamaše. Ty kupované, pletené na stroji, i ty ručně vyráběné, s vyplétanými barevnými štrupnami.
Na všech modelech je použita jemně vyčesaná, na kolovrátku předená a někde i ručně barvená příze.
Publikováno: 17. 1. 2016, Autor: Miroslava Besedová (text a foto), Profil autora: Redakce