V dobách dětství našich babiček bylo úplně běžné, že nový den vítalo kokrhání kohoutů. V každé vesnici se běžně chovala užitková zvířata, slepicemi počínaje, přes kozy, prasata a kravami konče. Postupem času se hospodářská zvířata začala vytrácet z denních životů. Starší lidé, kteří se o hospodářství starali, již nežili a ti mladší odcházeli do měst. Stále uspěchanější doba a vyšší nároky na pohodlí vytlačily péči o hospodářství do pozadí.
Každé plemeno má své specifické vlastnosti. Některé snáší více vajec, jiná naopak méně. Také barva vajec je rozdílná. Mohou být bílá až tmavě hnědá. Stále více lidí si na své zahrady pořizuje právě slepice, neboť jsou to velmi nenáročná zvířata s maximálním užitkem. Touha po domácích vajíčkách se sytě žlutým žloutkem je nenahraditelnou pochoutkou. Záleží ovšem na podmínkách, ve kterých slepice chováme. Také strava je důležitým faktorem.
Pro zdravé a šťastné slípky je samozřejmě lepší domácí chov s volným výběhem. Každá slepice potřebuje dostatek pohybu. Velikost výběhu se liší rada od rady. Nejčastěji se uvádí prostor od 10 m2 na jeden kus. Je potřeba zvážit vaše možnosti. Nenahraditelný je samozřejmě i trávník, kde by slípky měly dostatek trávy od jara do zimy. Abychom měli od našich slepiček výborné maso a vajíčka, je důležité zajistit pro tyto obyvatele kurníků kvalitní jídelníček. Rozhodně nestačí nasypat slepicím zbytky z domácnosti nebo zrnka pšenice. Důležitý je pro ně pravidelný přísun tuků, bílkovin a vitamínů. Opomenout nesmíme ani dostatek čisté vody.
Kachny
Tradiční a oblíbená drůbež, která se hojně chová na našich zahradách, jsou kachny. Péče o kachničky je velmi jednoduchá. Jedná se totiž o nenáročného vodního ptáka.
Kachny jsou všežravci, živí se úplně vším, co na zahradě najdou, např. trávou a obilím. Nepohrdnou však ani hmyzem či slimákem, ba naopak. Lahůdkou jsou pro ně různí červi, brouci a žížaly. Proto je dobré, aby měly kachny přístup ke kompostu. Zde je totiž největší zdroj zpestření jejich jídelníčku.
Kachen je mnoho druhů a mohou se chovat nejen pro vejce a maso, ale také jako mazlíčci pro okrasu. V našich podmínkách se nejčastěji chovají kachny pekingské nebo pižmové.
Nosné plemeno nese ročně zhruba kolem 80 vajec a patří sem například indický běžec.
Plemeno nosné až kombinované je nejčastěji pořizovaným plemenem u nás. Jedná se o nenáročné plemeno a jejím představitelem je kachna pekingská. Právě tato kachnička zdobí nejčastěji naše pekáče.
Silně masné plemeno je například kachna rouenská.
Kachny se poráží zpravidla v období, kdy mají dorostlé peří. Obvykle to bývá mezi 3 - 4 měsícem jejich života.
Jedná se o nejstarší chovanou drůbež u nás. Husy už od nepaměti patřily na zahrady našich babiček. Pro svou nenáročnost při chovu, chutnému masu a vejcím patří husy k oblíbeným užitkovým zvířatům. Kromě těchto předností disponují také kvalitním peřím.
Než se pustíte do chovu těchto oblíbených zvířat, zvažte otázku, zda máte dostatek travnatého prostoru. Další podmínkou úspěšného chovu je dostatečně velká vodní plocha. Právě na vodní ploše dochází k páření hus. Nezbytné je myslet i na jejich klidné hnízdění, neboť by měly být ukryty před nepříznivým počasím. Husám vyhovuje kůlna či stodola. Pokud se rozhodnete obydlí svým mazlíčkům vyrobit, myslete na potřebnou velikost a výšku husníku. Na 1 m2 se můžou chovat 2 dospělé husy nebo 8 housátek. Výška husníku by měla dosahovat zhruba dvou metrů.
Husy se dožívají vysokého věku. Na svém území často nesnesou žádný jiný druh zvířat. Jsou to živočichové, kteří se pasou a k tomu potřebují opravdu velkou travnatou plochu. Dále je důležité pro jejich zdravý vývoj zpestřit stravu o jablka, zelí nebo salát. Krmnou směs je vhodné dávat až večer do husníku. Základem těchto směsí by měla být kukuřice, ječmen či pšenice. Dopřát jim můžete také namočený chléb nebo uvařené brambory.
V období, kdy husy snáší vejce, je vhodné přidat do jídelníčku rozdrcené skořápky, aby měly dostatek potřebného vápníku.
Krůty a perličky patří u nás k největším druhům domestikovaných zvířat. Jejich maso je lahodné a mělo by zastávat pravidelné místo v našem jídelníčku. Jedním z důvodů, proč upřednostňovat tuto potravinu, je nízký obsah tuku oproti vysokému obsahu bílkovin a živin.
Krůty jsou původem z Ameriky, kde je tamní indiáni chovali převážně pro okrasu. Naopak perličky mají původ v Africe. Dnes se oba druhy chovají společně a převážně pro jejich maso. Další surovinou, kterou nám tato zvířata poskytují, jsou jejich vejce. Dvakrát větší než slepičí, avšak chuťově velmi podobná.
Krůty i perličky potřebují poměrně veliký a zatravněný výběh. Právě zde se nachází dostatek pastvy a velice oblíbený hmyz. Důležité je pro ně samozřejmě i zázemí, kde se schovávají nejen před nepříznivým počasím, ale také na noc. V noci se mohou stát krůty i perličky potravou svých přirozených predátorů.
U perliček existuje pouze jedno jediné plemeno. Liší se barevně. Při rozhodování o chovu krůt je otázka vhodného plemene složitější. Musíme zvážit, zda budeme chovat krůty pro jejich maso, nebo pro okrasu a případné výstavy. V našich podmínkách se v současné době chovají především 3 základní plemena.
České krůty - jsou zastoupeny dvěma barevnými odstíny. Jedná se o krůty šedé divoké bíle lemované a divoké bíle lemované.
Německé krůty - rozdělují se do tří váhových kategorií.
Maraganset - jedná se o nejtěžší plemeno. Krocan dosahuje váhy 12 - 17 kg.
Samozřejmě existují i jiná plemena, z nichž nejmenší je krůta italská bronzová. Krůty i perličky jsou tzv. pastevní drůbež. Je důležité zajistit i dostatek živin a ostatních důležitých látek. Tato drůbež patří mezi všežravce. Nedílnou složkou jídelníčku je také luční hmyz. Existují samozřejmě i různé krmné směsi, kde nalezneme veškeré potřebné látky a živiny. Tyto směsi se především používají při krmení mláďat. Obsahují ideální poměr živin, hlavně bílkovin a vitamínů pro správný vývoj krůťat. Zimní měsíce nenabízí zelenou travnatou pastvu. Při krmení se může využít např. usušená tráva.
Krůty a perličky se chovají v hejnu. Ideální hejno je o 5 - 10 samicích na jednoho samce.
Stále oblíbenějším zvířetem, chovaným v našich podmínkách, je pštros. Má výborné maso, veliká vejce a kvalitní peří. Chov pštrosů je absolutně nenáročný. Dospělé zvíře snese teploty až do mínus 20 °C.
Pro jeho spokojený život je velice důležitý velký výběh se zelenou pastvou a dostatek vody. Pštros je rychlé a divoké zvíře, proto nesmíme zapomínat na bytelný plot. Rychlost, kterou toto zvíře může běžet, se pohybuje okolo 70 km/h a tuto rychlost udrží po dobu 10 minut. K ustájení pštrosů postačí stodola. Samice pštrosa může mít za rok až 25 kuřat.
Toto zvíře je také výborný hlídač. Jakmile vnikne do jeho prostoru cizí jedinec, upozorní na tuto situaci pronikavým pískáním. Známé jsou i případy, kdy na vetřelce zaútočí.
Pštros se živí především pastvou, nepohrdne květinami, listy i plody. Žere nejen stromy a keře, ale pochutná si také na hmyzu. Dále se jim přidává směs granulí a obilovin nebo seno.
Králík
Dalším menším užitkovým zvířetem, chovaným v našich podmínkách, je králík. Jejich chov není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Při výběru vhodného plemene je důležité si rozmyslet, za jakým účelem chceme králíky chovat. Variant je několik. Králíci mohou být našimi mazlíčky, nebo být chováni jako výstavní kusy. Nejčastějším důvodem, proč si tato zvířata pořizujeme, je jejich chutné maso.
Pro úspěšný chov je důležitá správná králíkárna. Měla by být stabilní, pevná, bytelná a samozřejmě postavená z nezávadného materiálu. Směřovat by měla na jih až jihovýchod. Pro pohodlí našich mazlíčků je vhodnější, když má každý králíček svůj vlastní kotec, ve kterém nechybí krmítko nebo miska. Misky by měly být těžké a stabilní, aby nedocházelo k jejich převržení. V neposlední řadě nesmíme opomenout správnou podestýlku.
Králíci jsou převážně býložravci. Hlavní složkou jejich potravy je krmná směs, zrní či seno. Dále je vhodná i zelená píce. Pozor však, aby nebyla zapařená. Stravu je možné králíkům zpestřit i mrkví nebo jablkem a pro okusování je vhodný tvrdý chléb. Nikdy nesmí chybět dostatek čisté vody.
Ostatní užitková zvířata
Mezi další užitková zvířata, která se chovají pro své neocenitelné dary, jsou např. kráva, prase, ovce, koza, nebo také včela medonosná. Jejich chov není zcela jednoduchý jako např. u slepic. Vždy je důležité zjistit veškeré potřebné a dostupné informace, které nám budou při péči o tato zvířata nápomocná. Musíme si dobře rozmyslet, za jakým účelem budeme dané zvíře chovat, jaká jsou vhodná plemena, potřeby pro spokojený a správný chov a samozřejmě vhodná strava.
