Čerti a Mikuláš patří k tradičním českým vánočním tradicím. Traduje se u nás již po několik století. A české děti Mikuláše milují skoro stejně jako Vánoce. Mysleli jste si, že takové čerty nebo Mikuláše (snad kromě Slovenska) nikde jinde v Evropě neuvidíte? Není to tak docela pravda. Víte, odkud se Mikuláš vzal? A odkud se vzali čerti? Zjistili jsme, jak to s čerty a Mikulášem ve skutečnosti je.
Čerti a Mikuláši chodí tradičně 5. prosince
Již po několik staletí u nás chodí čerti a Mikuláš spolu s anděly. Děje se tomu tak v předvečer svátku svatého Mikuláše. Dětem za dobré chování, zazpívanou písničku nebo zarecitovanou básničku dávali drobné dárky, především sladkosti. Pokud děti zlobily, čerti trochu strašili a vedle sladkostí nadělili i nějaké uhlí.
Odkud se vzala tato tradice?
Je těžké přesně definovat, odkud se tato tradice přesně vzala. Pravděpodobně je kombinací několika směrů. Její cíl je však jasný, naučit děti rozlišovat dobro a zlo, věci správné a nesprávné.
Kde se vzali čerti?
Víte, že čerty v podobě, jaké je známe my, nikde jinde ve světě neznají? Všude ve světě jsou to ďáblové a satanové, s nimiž není spojeno nic dobrého. Čeští čerti jsou však jiní. Vychází totiž ze slovanského folkloru, jenž s těmi křesťanskými ďábly nemá příliš mnoho společného. Naši čerti totiž nemusí být zlí. Jsou spravedliví, někdy poťouchlí a svým způsobem se hodným lidem umí odvděčit. Čeští čerti se nepodobají jihoněmeckému (a rakouskému) Krampusovi, který také doprovázel jejich Mikuláše. Krampus zlobivé děti podle německé tradice jedl a kolem 22. 12. se pak měnil v normální lidskou bytost, která si nic nepamatovala. Krampus je stejně jako čert rohatý muž s drápy, ocasem a kopytem. Pravdou však je, že Krampusové jsou mnohem děsivější, než čeští čerti.
Hlavní hrdinou tohoto dne je však Mikuláš
Mikuláš k nám dorazil ve 13. století z Německa. Bylo to právě v Porýní v 10. století, kde se Mikuláš objevil v klášterních školách vůbec poprvé. V rámci chlapeckých biskupských her každý rok jeden z žáků nosil biskupskou berli, s níž byl svatý Mikuláš zpodobňován nejčastěji. Svátek se však ustálil až od třináctého století. Chlapec s berlí měl za úkol kárat zlobivé a odměňovat hodné. K Mikuláši se později připojili dva pomocníci v podobě čerta a anděla. Nutno však říct, že kult svatého Mikuláše je ve skutečnosti mnohem starší. V průběhu dvou století (po jeho smrti) se rozšířil po celé řecké církvi, aby se následně rozšířil do slovanských zemí. Nejvíce ho přitom uctívali v Rusku, kde je od 8. století patronem země. Povědomí o Mikuláši mají i v Itálii, kam italští piráti v jedenáctém století přinesli jeho ukradené ostatky. Ty jsou ostatně dodnes uloženy v bazilice svatého Mikuláše v Bari.
Kdo byl vlastně Mikuláš?
Svatý Mikuláš byl biskup, který se narodil v polovině třetího století v dnešním Turecku do rodiny zbožných a bohatých křesťanů. Po smrti svých rodičů Mikuláš velkou část zděděného majetku rozdal chudým a potřebným. Nestál však o vděk, a proto se vydal na pouť do Palestiny. A tak se stalo, že v maloasijském městě Myra zemřel biskup. Novým biskupem se zde měl stát ten, kdo jako první následujícího rána vejde do chrámu. A tak se i stalo. Byl to Mikuláš. Ten se sice nejprve úřadu bránil, ale nakonec svou novou roli přijal a poctivě ho vykonával až do své smrti. Dožil se přitom úctyhodného věku vyššího než devadesát let. 6. 12. byl pro svou víru umučen. Proto se v tento den slaví jeho svátek. Chodí v různých zemích světa, odlišně oblečen, nese dokonce i různá jména, co však mají společné, je rozdávání dárků.
Mikuláš je patron
Mikuláš je patronem Ruska, Lotrinska, ministrantů, dětí, panen, poutníků, cestujících, advokátů, soudců, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, mlynářů, vorařů, pekařů, řezníků, sládků, lihovarníků, sedláků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, dělníků z kamenolomů, knihařů, knoflíkářů, hasičů a zajatců. Mikuláš chrání svatby, a také lidi před nebezpečím na moři, nebezpečnou vodou i před zloději. Napomáhal ke zpětnému získání ukradených předmětů.
Co jste možná nevěděli
Možná jste to nevěděli, ale v minulosti se dárky na Štědrý den nedávaly. Něco málo dostávaly děti v den svaté Barbory a pak na svatého Mikuláše. Šlo povětšinou o jablka, oříšky, marcipánové figurky čerta nebo Mikuláše a jiné sladkosti. Děti čertům a Mikulášům nezpívaly, ani nerecitovaly, ale modlily se.
Kde kromě nás slaví Mikuláše?
- Svatého Mikuláše oslavují i v jiných zemích. Pravdou však je, že má však odlišnou podobu. Je tomu tak třeba v Nizozemí, kde jej slaví druhou listopadovou sobotu, kdy tam Mikuláš přijíždí na své lodi ze Španělska, kde přebývá přes léto. I v Nizozemí naděluje dárky večer pátého prosince, stejně jako u nás, tamní dárky však mnohdy překonají Ježíška. V Nizozemí mu však neříkají Mikuláš, ale Sinterklaas. Doprovází ho Černý Petr, což prý byl maurský služebník.
- Ve Švýcarsku pro změnu Mikuláše doprovází vousatá postava v černé kápi, které se říká Schmutzli a v Belgii pak Taťka rákoska.
- Mikuláše znají také v Polsku. Tam mu říkají Mikolaj a dárky dětem schovává pod polštář, případně do velké ponožky. Někdy se po jeho boku objeví Sněhová vločka, která je jistou obdobou našeho anděla. Hodné děti se vedle sladkostí mohou těšit i z menších hraček nebo knížek. Zlobivé nedostanou nic. Čerty však v Polsku neznají.
- V Rakousku, a také i v Chorvatsku, Bavorsku a Maďarsku, Mikuláše doprovází Krampus a guatseltrager, což je nosič sladkostí. Zvyky tamních dětí se podobají těm našim, protože děti tam jsou zvyklé stavět před dveře boty, které Mikuláš v průběhu noci naplní sladkostmi.
V Americe se Mikuláš proměnil v Santu
V Americe se svátek svatého Mikuláše poněkud zvrhnul. Mikuláš se tam proměnil v Santa Clause. Jeho jméno přitom bylo odvozeno z holandského Sinterklaas, zkratky pro Saint Nicolaas. A jelikož Mikuláš nosil biskupské roucho, původní Santa ho nosil také, ale v průběhu let si prošel několika módními proměnami. Nakonec vypadá tak, jak ho známe dnes. Svatý Mikuláš dárky o Vánocích nenosí pouze ve Spojených státech amerických, ale i ve Velké Británii, ve Švédsku a jinde.
Se strašením to nepřežeňte!
Strašení s čerty by to nemělo nikdy zajít do extrémů. Mělo by jít maximálně o takové bububu. Ukázat dětem, co je dobro a co je zlo. Že zlo bývá potrestáno a dobro naopak odměněno.
Publikováno: 5. 12. 2019, Autor: Adriana Dosedělová, Profil autora: Adriana Dosedělová