Kovářství, dnes spíše tedy umělecké kovářství, nás okouzluje svými kovovými výtvory. Je neuvěřitelné, co kovář všechno dokáže s pomocí ohně a kladiva vykouzlit. V minulosti měl kovář velmi významné postavení v lidské společnosti, bohužel dnes už má ve vyspělých zemích jen malou roli. Celkem škoda, nemyslíte?
Kovářství se věnovali odjakživa silní muži (Zdroj: Depositphotos)
Co je vlastně kovářství
Kovářství, i umělecké kovářství, patří k nejstarším řemeslům, jež se věnuje zpracování oceli a dalších kovů. Dochází k tomu za použití tepla ve výhni a následnému kování na kovadlině, kde se nažhavený kov pro změnu tvaruje. Člověku, který se tomuto řemeslu věnuje, se říká kovář. Kovářství se v minulosti těšilo velké důležitosti. V té době vyráběli především předměty potřebné ke každodennímu životu.
Umělecké kovářství není tím kovářstvím, které jsme znali před staletími
V současné době máme možnost tradiční práci kováře vidět jen výjimečně. Tradiční řemeslo je ponejvíce ukazováno v rámci vánočních a jiných jarmarků, historických přehlídek a ve skanzenech. To však neznamená, že by vymřelo. Pravdou ale také je, že ve vyspělých zemích je viditelné spíše umělecké kovářství. Dodnes u nás těchto kovářů podle všeho najdete zhruba okolo stovky. Na rozdíl od minulosti však mají své dílny obvykle spojeny se zámečnickými. A ve své dílně vyrábí umělecká díla, dekorace, brány, ozdoby, police, zábradlí, zahradní nábytek i ploty.
Umělecké kovářství má k tradičnímu kovářství blízko, vyžaduje však estetické cítění
Co musí umět umělecký kovář
Rozdíl mezi tradičním kovářem a uměleckým kovářem nemusí být na první pohled příliš zřetelný. Umělecký kovář by měl mít umělecké cítění a měl by ovládat i technologické postupy, byť už se dnes nepoužívají. Umělecký kovář, který pak restauruje, musí mít ještě vystudovaný obor restaurátorství a následně požádat o licenci Ministerstvo kultury. Takovíto kováři pak restaurují historické památky, kovářské výrobky a starožitnosti. Jeho úkolem je provedení odborné opravy, aby byl výrobek zachován pro budoucí generace.
Umělecký kovář toho musí umět mnohem více než běžný kovář (Zdroj: Depositphotos.com) Kovářské výrobky se opět vrací do módy (Zdroj: Iveta Kopicová, Botanicus)
Jaké nástroje kovář používá
Nejdůležitějším nástrojem pro kováře je kovadlina, která může klidně vážit i 200 kilogramů. Na kovadlině je důležitý její typ a potom i osazení, které musí být vodorovné. Kovadlina se připevňuje na špalek, do výšky, která by měla odpovídat výšce kováře. Nesmí být však níže než výheň. Kovář dále používá měchy, které slouží k udržování ohně. Ty mohou být poháněny ručně, šlapáním nebo na elektřinu. Dále se kovář neobejde ani bez kladiva, kterých může mít několik druhů. V moderní kovárně pak mohou být využívány stroje, a to především buchary a nýtovačky. Zapomenout nesmíme ani na kleště, kterých je devět hlavních typů, kováři mají mnohdy i další doplňkové. Mimo toho všeho pak používají i pilníky a další nástroje.
Kovář při své práci používá různé nástroje, tím nejdůležitějším je přitom kovadlina (Zdroj: Depositphotos.com) Železo je potřeba nejprve pořádně rozžhavit (Zdroj: Iveta Kopicová, Botanicus)
Nezapomínejme na podkováře
Součástí tohoto řemesla jsou i podkováři, kteří se věnují koňské pedikúře. Zjednodušeně řečeno překovávají koně jednou za šest týdnů. Podkovář se musí dobře vyznat v koních. Měl by rozeznat i začínající zánět nebo ortopedické problémy. Podkovářů je u nás aktuálně něco málo přes 300.
Podkováři jsou kováři, kteří se věnují kování podkov
Doba, kdy vzniklo kovářství
První důkazy o tom, že se lidé pokoušeli opracovat železo, pochází z třetího tisíciletí před naším letopočtem. Důkazy pochází z Mezopotámie, kde lidé dokázali z toho, co našli, vyrobit nástroje i dýky. V té době byl kov poměrně nedostupným materiálem, a tak výrobky z kovu byly velmi drahé a vysoce ceněné. V té době však ještě neexistovalo řemeslo jako takové, nebyly dokonce ani kovárny. Kovářství bylo teprve v plenkách. Kovářství se však rychle vyvíjelo, což dokazuje, že v této době vznikla celá řada kovářských technik, které kováři používají dodnes. K výrobě přitom používali perlíky, kovadliny, pérové kleště a kovová kladiva.
Dějiny kovářství sahají skutečně do hluboké minulosti
Kovářství ve středověku
V souvislosti s rozvojem používání železa se kovářství postupně rozšířilo po Asii a Evropě. Mistři v tomto řemesle byli tehdy hlavně Keltové a Římané. S postupem času dovednosti Keltů postupně převzali Germánové a následně pak i Slované.
K největšímu rozmachu kovářství došlo v průběhu 12. století. V té době byla objevena celá řada kovářských technik (sekání kovu, probíjení, tepání, pěchování, plátování, svařování, nýtování a také hlazení povrchu). Železo se také začalo tvrdit, čímž se zvyšovala jeho kvalita. Kováři vyráběli klíče, zámky, příbory, nářadí, psací potřeby, meče, umělecká díla a jiné předměty denní potřeby. Římští kováři pak prosluli svými kvalitními zbraněmi. Během dvanáctého století se významně zvyšoval počet kovářů, přičemž jejich postavení bylo zcela výjimečné. Díky práci s ohněm byli spojováni s magií, byli považováni za ochránce vesnice i léčitele. Postupně se kovářství rozdělilo na dvě větve. Na vesnicích bylo klasické kovářství, které vyrábělo především zemědělské nástroje a ve městě se věnovali uměleckému kovářství. U něj pak byla důležitá nejen funkčnost, ale také i estetická stránka výrobků.
Tak, jako i u jiných řemesel, i kovářství bylo negativně ovlivněno tovární výrobou a rozvojem průmyslu. Z kovářství se tak postupně začal vytrácet individuální prvek. Následný útlum nastal v průběhu 19. a 20. století. Vše se změnilo až v sedmdesátých letech minulého století, kdy kovářství zažilo renesanci, především to umělecké. Dnes je kovářství opět žádaným řemeslem.
Tradiční kovářství v 19. a ve 20. století bylo v úpadku
Jakou perspektivu má kovářství do budoucna
Kováři to nemají jednoduché ani dnes. Pořízení kovářské dílny je velmi nákladné. Samotná výdělečnost je pak spojena s poptávkou. Což komplikuje skutečnost, že spoustu práce dnes zvládnou stroje. Práci tak mají obvykle jen zavedené a ověřené firmy. Hodně lidí také odrazuje jejich cena, nějak si neuvědomují, že jde o cenu za ruční a originální práci. Kováři dnes ponejvíce vyrábí vrata, ploty, bytové doplňky, zábradlí, schody, krbové doplňky, dveřní kování, nábytek, dekorační předměty, plastiky i různé součástky pro průmyslovou výrobu.
Obor uměleckého kováře u nás můžete studovat hned na několika místech. Vybrat si přitom můžete z oborů s maturitou (které je na čtyři roky) anebo z tříletých učilišť. Studovat můžete i dálkově. Střední školy kovářské u nás najdete v Turnově, Třebíči, Luhačovicích, Praze, Hradci Králové, Příbrami, Moravském Krumlově, Soběslavi, Jaroměři, Rybitví, Hněvkovicích, Oselcích, Hluboši, Horních Heřmanicích, ale i jinde. Pokud byste se rádi na kováře rekvalifikovali, je to možné, škola k tomu určená se nachází v Ostravě.
Pomocí kladiva lze ze žhavého železa vytvořit opravdu krásné věci
A jestli budete mít někdy na jaře cestu kolem, zastavte se v historické vesnici umění a řemesel Botanicus, kde se můžete se starými technikami nejen kameníků blíže seznámit v Centru řemesel.
