Víte, že provaznictví patří k nejstarším řemeslům vůbec? První zmínky o provaznictví na našem území pochází z desátého století. To, že šlo o velmi rozšířené řemeslo, dosvědčuje i četnost příjmení s provaznictvím spojených. Našli jste je v každé větší vesnici. Řemeslo se tradičně v rodině dědilo. Otec jej převáděl na syna. Jak je na tom ale toto řemeslo dnes?
Tradiční lana se vyráběla v provaznictví, dnes je toto řemeslo téměř neznámé (Zdroj: Depositphotos)
O provaznictví
Provazník, provozující své provaznictví v minulosti neměl na starosti pouze výrobu provazů a provázků, ale i výrobu postrojů pro koně a rybářských sítí. Jeho práce začínala pěstováním konopí, které pak dále zpracovával. Po sklizni ho sušil, rozrušil vlákna a rozčesával ho s pomocí různě tvarovaných hřebenů. Mnohdy to byla jednoduchá prkna s hřebíky. Len se česal do té doby, dokud nevznikla koudel. Z něj pak s pomocí kolovrátku upředli nit, kterou pak provazníci dále zpracovávali na speciálním strojku až do podoby provazu.
Prvním materiálem pro výrobu provazů však nebylo konopí
Provazníci zpracovávali převážně domácí materiály, které byly nejsnáze dostupné. U nás to bylo konopí, len, kopřiva, juta, žíně, štětiny, vlna, bavlna, hedvábí a různé stromové vlákno. Na výrobu provazů však nejraději konopí, protože to je velmi odolný materiál, který se nijak neroztahuje a nehnije. Nejde však o prvotní provaznický materiál, nejprve se provazy vyráběly ze stromových vláken. Přesněji, šlo ponejvíce o lipové, či vrbové lýko, lýko z jilmu, bílého dubu, ořechu, moruše, kaštanu nebo cedru.
Provazy se ručně vyráběly ještě v sedmdesátých letech minulého století
Co provazníci vyráběli
Provazník vyráběl tenké motouzy, provazy, šňůry, silné a tlusté provazy, lana, provaznické pásy, popruhy, sítě na hmyz, ptáky, ryby, zvěř, drátěné provazy a žíněné provazy. Provazníci dříve neměli svou vlastní dílnu. Pracovali doma a v létě pak na dvoře, v kůlně anebo pod nějakým tím přístřeškem, postaveným pro ochranu před nepřízní počasí. Existovali i vandrovní provazníci, kteří provazy zhotovovali přímo na dvoře u zákazníka. Bohužel, jen málokdy za svou práci dostali zaplaceno. Jejich odměnou bylo ponejvíce jídlo a materiál, který si nosili sebou.
Prvním provaznickým nástrojem bylo dřevěné kolo poháněné klikou. To bylo na dlouhá léta jediný nástroj, další se pak objevil až v 19. století. Šlo o licnovačku, která napomáhala ukroutit licnu, z níž se pak stáčel provaz (přesněji řečeno ze 4 licen). Později se na scéně objevily nymburačky, dresiny, muflery a kšíry. K provaznickému řemeslu dále patří i vůzky, což jsou vlastně jednoduché prkenné stojany s třemi až pěti otvory, do nichž se nastrčí kličky zvané někdy jako štěnce. Na zadní stranu desky se na tyto kličky nasune prkno s otvory, jímž se otáčelo jako klikou a tím se štěnce uváděly do pohybu. Konec provazu pak byl položen na vozíku, kde opačným směrem točil klikou druhý provazník.
Tradičním způsobem se provazy vyráběly ještě v sedmdesátých letech minulého století. Byť rodinné dílny již od devadesátých let 19. století začaly pozvolna vytěsňovat továrenské provozy s jednoduchou mechanizací. První taková továrna u nás vznikla v Turnově v roce 1872. Bohužel ruční výrobu nakonec postupně nahradila transmise a následně pak motory. I přes mechanizaci však princip výroby dodnes zůstal stejný. Malé provaznictví továrny brzy semlely, protože měly možnost sehnat materiál za mnohem výhodnější cenu. Díky strojové výrobě jej totiž nakupovaly ve velkém. Ještě v roce 1924 však bylo v Praze 18 provaznických závodů a 17 obchodů s provaznickým zbožím. Největší zájem v té době byl o sítě na volejbal, prádelní šňůry, provazy, lana pro horolezce, autolana a houpací sítě.
Provaznictví je v současnosti již takřka vymizelým řemeslem. Provaznické práce jsou dnes prováděny vesměs průmyslově, strojově. S tradiční výrobou už to tedy nemá nic společného. Poslední provazník se vyučil v šedesátých letech minulého století, od té doby se této práci věnují pouze zaškolení lidé. Zajímavé je, že na rozdíl od minulosti, kdy šlo o ryze mužské řemeslo, jde především o ženy. Je však pravdou, že toto skomírající řemeslo má i u nás několik jasně svítících hvězd, jež se rozhodli tomuto řemeslu opět věnovat. A kde jejich výrobky můžete vidět?
Provazníci nevyráběli pouze provazy, ale i rybářské sítě
S tradiční podobou řemesla se dnes sice můžete ještě setkat, ale jde povětšinou o akce, na nichž se řemeslo předvádí. Jde především o různé jarmarky nebo přehlídky na hradech a zámcích. O provaznictví se můžete něco více dozvědět i v našem jediném muzeu, které najdete v Deštné nedaleko Jindřichova Hradce. Ručně vyrobené provazy můžete vidět v zoologických zahradách, sportovištích, používají se třeba ke šplhání. Střetnout se s nimi můžete často i v interiéru a exteriéru, kde se objevují jako zábradlí. Žádané jsou rovněž i na hradech a zámcích.
Moderní podoba provazů je však zcela odlišná. Také už se nevyrábí ručně, ale průmyslově
Pokud budete mít někdy cestu kolem, zastavte se v historické vesnici umění a řemesel Botanicus, kde se můžete se starými technikami nejen kameníků blíže seznámit v Centru řemesel.
