Kamenictví patří k těm nejstarším řemeslům vůbec. Zpracování kamene se lidé věnovali od nepaměti. Vždyť kámen vedle dřeva patří k nejdostupnějším materiálům. Využití kamene je do dnes široké. Setkáváme se s ním každodenně i v jednadvacátém století. Co všechno kameník umí?
O kamenictví
Kamenictví to nejsou jen náhrobní kameny. Toto řemeslo se věnuje těžbě a opracování kamenů. Jde o tělesně náročné povolání. Na rozdíl od minulosti má dnes kamenictví mnohem širší zaměření. Z kamene se třeba vyrábí květináče, zahradní jezírka, bazény, fontány, okrasné zídky, chodníčky, pískovcová dlažba, obklady na stěnu, schodiště i desky kuchyňských linek. Věnuje se rovněž i zahradní architektuře. Na kamenické práce můžete ve značné míře narazit i ve stavebnictví.
Práce kameníka
V kamenictví s kameny pracuje kameník. Kameník je odborník, který umí kámen nejen opracovat, ale i vhodně použít. Kameník není všeuměl, a proto se často specializují na jednu určitou činnost. Jedna skupina se tedy věnuje těžbě kamene, jiní jeho zpracování, další kámen kupují a dál zpracovávají, ostatní montují výrobky z kamene a pak tu jsou i dovozci kamene ze zahraničí, kamenosochaři a pak také ti, co se věnují hřbitovní architektuře. Speciální skupinou kameníků jsou ti, jež se věnují restaurátorským pracím a údržbě kamenných prvků.
Práce kameníka vyžaduje dobrou fyzičku i velkou sílu, mimo ni však vyžaduje také zručnost a dobrou prostorovou představivost. Dále kameník musí ovládat všechny nástroje, které se v kamenictví používají. Kameník by totiž měl umět kámen zpracovat ručně i strojově. Měl by zvládnout kámen nařezat, obrousit i vyleštit. Vyrábí z něj produkty, jež se dále využívají ve stavebnictví. K jeho vrcholným dovednostem patří schopnost vytvořit náročné útvary, zvládá sekat i dále upravovat písmo vytesané do kamene.
Dějiny kamenictví
Kamenictví má velmi hlubokou minulost. Člověk totiž kámen nějakým způsobem využívá a opracovává již několik tisíc let. Nutno říct, že za tu dlouhou dobu kamenictví prošlo značným vývojem. Dnešní technologie se s těmi historickými nedají srovnávat. K opracování kamene kdysi používali dřevěnou paličku, kovová dláta různých šířek, několik typů sekyrkových nástrojů s topůrkem, malý krumpáč (dvojšpic), plošinu, pravítka, úhelníky, vodováhu, hoblovadlo, bosové kladivo, pemrlici, lemovadlo, mlátek, zubák, dvojzubec, oškrlík, zrnovák, rýhovačku, rydélko a želízko. Dnes ke zpracování využíváme moderní technologii.
Za vrcholnou dobu kamenictví je označována gotika. Vrcholná kamenická díla však pochází i z mnohem hlubší minulosti. Máme na mysli třeba pyramidy, řecké chrámy, Tádž Mahal, incká architektura (Cuzco), sochy na Velikonočním ostrově, Angkor Vat, Borobudur, Tiwanaku, Persepolis, Tenochtitlán, Parthenón, Stonehenge a katedrála v Chartres. Kamenictví se dařilo až do příchodu cementu, pak bohužel o tento materiál přestal být na nějakou dobu zájem. Po letech, kdy se svět o kámen příliš nezajímal, se však kamenictví opět daří. Kámen je znovu oblíbeným a žádaným materiálem a tak řemeslo zase vzkvétá.
Kamenictví v českých zemích
První zmínky o kamenictví v českých zemích pochází ze 14. století. V té době také vznikly první kamenické cechy. Každý kameník měl svou osobní značku. Vyráběli ponejvíce pravoúhlé kvádry, složitější profilace, okenní kružby i další dekorativní architektonické detaily. Ti nejšikovnější se pak věnovali kamenosochařství. K úpadku kamenictví u nás došlo v 18. století. Do té doby je možné zasadit konec jedné éry.
Moderní éra kamenictví
Nová éra kamenictví začíná zhruba v polovině 19. století, kdy se kámen těží už průmyslově. Velký rozkvět pak zažívá až do první světové války. Po konci první světové války se mění způsob opracování kamene. Dochází zde k postupné mechanizaci. Po druhé světové válce se kamenictví u nás dostává do rukou státu. K nějakému dalšímu posunu pak došlo až po převratu v roce 1989.
Vše okolo kamene
Kámen se těží v povrchových, stěnových nebo jámových lomech. V minulosti se kámen těžil páčením za použití klínu nebo trhavin. Měkčí kámen se pak podkopával a kácel. Práce v lomech byla a stále je těžká a nebezpečná. Vytěžený kámen se dále zpracovává v různých kamenických dílnách. Ty se často nacházely poblíž lomů. Z kamenů kameník vyráběl buď hotový výrobek anebo polotovar. Kámen se používal a mnohdy stále používá, na tvorbu zárubní, plotových sloupků, žlabů pro dobytek, podstavců, laviček, mlýnských kol, krbů, dlažebních kostek, patníků i obrubníků. K nejvíce užívaným kamenům v kamenictví patří granit, granodiorit, syenit, diorit, gabro, andezit, trachyt, ryolit, pískovce, opuka, mramor, travertin, serpentin, břidlice, žula a onyx.
Kamenosochařství
Kamenosochaři se dodnes věnují především tvorbě kamenných křížů, soch světců i “obyčejných lidí”, figurální výzdobě i výrobě náhrobků (včetně těch figurálních). V minulosti pak rovněž vyráběli také tkalcovské stavy a kamenný nábytek. Umělecké kamenictví vyrábí luxusní a často i naprosto jedinečné kousky o vysoké hodnotě. Jde o různé kamenné hodiny, šachy, poháry, různé šperky, intarzované obrazy a také i nábytek. Při své práci používají drahý kámen, mramor, minerály a polodrahokamy.
Pokud budete mít někdy cestu kolem, zastavte se v historické vesnici umění a řemesel Botanicus, kde se můžete se starými technikami nejen kameníků blíže seznámit v Centru řemesel.
Publikováno: 12. 11. 2019, Autor: Adriana Dosedělová, Profil autora: Adriana Dosedělová