Obuvnictví, tedy ševcovství se primárně věnuje výrobě obuvi. Nejedná se o žádnou pásovou velkovýrobu, ale o originální kusy, ručně vyrobené na míru svému zákazníkovi. I v dnešní době si najde své oblíbence a zastánce. Ručně vyrobená obuv vám padne dokonale a chůze tak může být mnohem pohodlnější a zdravější.
Kdysi měl každý svého ševce. Na vesnici byl švec pro všechny v okolí. Bylo to vážené a poctivé řemeslo. Díky velkovýrobě se postupně toto řemeslo vytratilo a skoro zaniklo. Nevytratilo se ale naštěstí úplně, a kdo potřebuje speciální obuv nebo si chce dopřát luxus originální obuvi přímo na míru, tak si svého mistra ševce najde i v dnešní době. Ševcovství se vrací do módy a určitě se bude ještě zajímavě vyvíjet dál.
Pro výrobu obuvi se nejdříve využívala hlavně opracovaná kůže a dřevo. Vyráběly se hodně dřeváky a sandály, a postupně se dřevo a kožené pásky kombinovaly, obuv se uzavírala a různě vylepšovala. Záleželo také na oblasti a potřebách zákazníků. Jiná obuv se vyráběla pro panstvo na dvoře, jiná pro sedláky a ženy na statku. Postupně se začaly používat i další materiály, jako jsou guma, juta nebo korek. Vše se vyrábí a opracovává ručně. Pomocníky pro obuvníka jsou ševcovské kopyto, šídlo, verpánek (speciální nástavec pro upevnění boty) a sedlářské nitě dratve, které jsou hodně pevné a dobře tak poslouží právě pro výrobu obuvi. Obuvníci mají také svého patrona, svatého Kryšpína.
Dnes si šít boty na míru nechávají zákazníci převážně ze zdravotních důvodů. Hodně se do módy dostávají tzv. „barfoodky“. Název vznikl z anglického překladu „chůze na boso“. Ta se považuje za velmi zdravou, ale pro běžný městský život ne příliš praktickou a bezpečnou. Proto si lidi začali šít a nechávat šít boty, které chůzi na boso napodobují, tedy nemají příliš tvrdou podrážku, celá bota je měkčí a nechává nohám volný prostor. Velmi rozšířené a oblíbené jsou pro děti a pro jejich zdravější vývoj nožiček. A oblibu si našly už i mezi dospělými. I díky tomu se ševcovství opět dostává do povědomí a lidi mistra obuvníka vyhledávají stále častěji.
Návod na výrobu koženého pytlíku
Ať už jste švec, máte tradici ševcovství v rodině nebo se vám jenom povedlo získat nějaké menší, ale použitelné kusy opracované kůže, můžete si sami vyrobit parádní pytlík na drobnosti. Takový měšec ocení třeba hráči pro své kostky, můžete ho využít na drobné mince, nebo jako malou brašničku pro bižuterii či přímo rodinné cennosti.
1. Připravte si dvě různě velké kola
Pomocí kružidla nebo jiné šablony si nakreslete na rubovou stranu dva různě velké kruhy. Rozměry si můžete přizpůsobit, ale postačí průměr 30 a 20 cm. Na menší kruh ještě nakreslete malý kruh uprostřed s průměrem 7 cm a rozdělte jej šesti přímkami podobně jako pizzu. Je dobré mít stejné rozestupy. Poté oba kruhy vystřihněte. Tenkou kůži můžete stříhat klasickými krejčovskými nůžkami.
2. Kola položte k sobě rubovou, tedy vnitřní stranou a přišijte
Z obou stran tak budete mít viditelnou lícovou, hezčí stranu kožené látky (můžete samozřejmě použít i koženku nebo jinou pevnou látku). Přišijte je k sobě podle vyznačených linek na menším kolečku. Tedy menší kruh uprostřed. Šijte jenom po okraj menšího kruhu. Zbytek velkého kruhu bude tvořit okraj pytlíčku nad zatahovací šňůrou. Pokud budete šít v ruce, pomůžete si tím, že vždy propíchnete jednu vrstvu a až pak zapíchnete jehlu do druhé vrstvy látky. Kožený materiál je hodně pevný a najednou to může jít ztěžka. Pak si naznačte místa pro dírky v pravidelných cca 1 – 1,5 cm vzdálených rozestupech.
3. Vytlučte dírky a natáhněte zatahovací šňůrku
Pomocí kovového šídla a kladívka si na vyznačených místech vytvořte otvory pro navlečení šňůrky. Můžete udělat otvory i pomocí špičky nože nebo nůžkami, ale nebude to tak hezké. Pokud máte nýtovací kleště, tak to jde použít také. Důležité je, aby nebyly díry blízko okraje a časem se nezačaly trhat, a také aby se dala navléknout šňůra pro zatahování pytlíku. Můžete zvolit jakýkoliv pevný materiál, který zvládne pravidelnou námahu. Může to být kus provázku, voskového navlékacího materiálu pro výrobu bižuterie nebo klidně kulatá tkanička do bot.
4. Pak už jenom stačí pytlík naplnit různými poklady, zatáhnout a uložit na bezpečné místo
Menší kruh patří na vnitřní stranu. Kůže se netřepí, není nutné ji obšívat. Pokud jste použili jiný materiál, je dobré okraje ještě olemovat, aby se časem nezačaly třepit.
Publikováno: 11. 11. 2019, Autor: Silva Pokorná, Profil autora: Silva Pokorná